Už dva tisíce civilistů zemřely v důsledku bojů mezi proruskými separatisty a ukrajinskými jednotkami na východě země. Řada lidí proto z Donbasu odešla. Uprchlíci, kteří se počítají na statisíce, musí často přebývat v improvizovaných podmínkách. Dokládá to i uprchlický tábor zřízený v prostoru průmyslové zóny v Kyjevě.

4:51 14. srpna 2014 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Kyjevská průmyslová zóna se nachází na pravém břehu Dněpru, jen pět stanic metrem od centra metropole.

Tady v jedné z opuštěných továrních hal je přijímací centrum pro lidi, kteří opustili své domovy v Doněcké a Luhanské oblasti. Dnes jich tu žije asi 200, od začátku června jich však tímto centrem prošlo přes 10 tisíc.

Lidé přicházeli a přicházejí různě. Někdo už je v záchytném centru měsíc, někdo třeba jen týden.

Paní Valentina říká, že se už bála v městečku Avdějevka dál zůstat. Stále se někde střílelo. Báli se o děti.

Z Avdějevky je i paní Naděžda, podle níž jsou současné střety bratrovražednou válka. Když jsou proti sobě bratři, nikdy to prý dobře neskončí, říká s tím, že tak už to stojí psáno v Bibli.

Naděžda věří, že se všichni brzy vrátí domů. „Je to přece náš Doněck, naše Avdějevka. Narodili jsme se tam, máme tam práci, naše byty a domy,“ konstatuje.

V uprchlickém centru v továrním hangáru se jeho obyvatelé o chod svého dočasného domova starají sami. Ženy loupou brambory, které jim Kyjevané darovali. Někdo jiný štípe dříví na oheň. Ve službách v kuchyni se střídají podle městeček, ze kterých pocházejí.

Pan Igor Mirskich pracoval v Doněcku jako výpravčí na malé stanici na okraji města. Do Kyjeva utekli se ženou před čtyřmi týdny.

Teď ukazuje ubytovací část hangáru, rozdělenou na uličku mužskou a ženskou. Bydlí se v jakýchsi kójích.

I přes toto prosté zařízení se však dá najít třeba i posilovna nebo prostor s dětskými hračkami.

Složitou životní situaci prožívá pan Sergej. Má na starosti dvou a půl letého synka Daniela. Jeho matka jela do nemocnice, protože na podzim se Danielovi narodí sestřička.

Pan Sergej je na vozíku – po autonehodě nemá obě nohy – je však plný naděje. Doufá, že do konce srpna už budou zpátky v Doněcku.

Podobně mluví většina místních obyvatel – až to všechno skončí a doma bude zase klid, vrátíme se.

Pavel Novák, kov Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít