Poruchy učení chtějí odborníci odhalovat už v mateřských školách
Dyslexie, dysgrafie nebo dyskalkulie. To jsou specifické poruchy učení, které se objevují u dětí stále častěji. Podle některých odhadů potřebuje alespoň částečnou pomoc až pětina školáků. Skupina odborníků teď navrhuje, aby se poruchy učení odhalovaly už v mateřských školách.
„Dyslexie a dysgrafie mi byla diagnostikovány na 1. stupni základní školy. Zatímco spolužák přečetl dva odstavce, já sotva jeden, a to jsem strašně makal,“ popisuje 25letý Jan Šťastný z Prahy, který dodneška vzpomíná i na diktáty.
„Tam to bylo ještě markantnější. Nestíhal jsem tempo diktování. Tím, že jsem se soustředil na to tempo, tak jsme se nestíhal koncentrovat na gramatiku. Takže pokud jsem měl diktát za 4, tak to bylo něco úžasného a strašně jsem se z toho radoval.“
O poruchách učení u dětí mluvila prezidentka Asociace ředitelů základních škol Hana Stýblová
Dvě specifické poruchy učení mu stěžují dál i studium na vysoké škole. Má problémy se seminárními pracemi a bojuje i s časem na testy, kde je písemné zadání.
Diagnostikovat co nejdříve
Podle skupiny odborníků kolem České společnosti dyslexie by dnes Jan neměl takové problémy, kdyby se jeho diagnóza odhalila dřív.
Václava Masáková z pražské pedagogicko-psychologické poradny souhlasí. První náznaky se podle ní dají u dětí objevit už ve školce. Hodně napoví třeba držení tužky nebo schopnosti a chápání písmen:
Specifické poruchy učení nejsou způsobeny poruchami vývoje, zrakovým, sluchovým, motorickým nebo jiným zdravotním postižením, ani přímo způsobeny prostředím s nedostatečnými podněty. Přesný původ vzniků těchto poruch učení není dosud znám. Předpokládá se, že existuje dědičný sklon k rozvoji těchto poruch (přibližně u 40 % dětí postižených rodičů), a že tyto poruchy jsou způsobeny mj. odchylnou organizací aktivit mozku a dominancí hemisfér, která není typická.
Pramen: Národní institut dětí a mládeže
„Neslyší, když si hrají takové ty začátky slovního fotbalu. A třeba M, začíná máma, T, začíná táta. Což se děti většinou ptají. A když o to nemají zájem, jakoby tomu nerozumí – tak to už je signál. Dělá jim problém kresebný projev, čára. A většinou je to v předškolním věku, od 5 let.“
Podle ministra školství Marcela Chládka z ČSSD má k včasnější diagnóze přispět i povinný poslední ročník mateřské školy.
Právě tam by na možný problém rodiče mohly upozornit učitelky. Chládek zároveň uznává, že na řadě základních škol chybí individuální přístup k dětem s takovýmito poruchami:
„Výuka musí probíhat individuálně. České školství na to reaguje, ale samozřejmě ne zcela dostatečně. Z jednoho prostého důvodu. Při větším počtu žáků ve třídách nemá učitel šanci se dost individuálně věnovat talentovanému a zároveň ale i žáku, který má nějaké postižení, zároveň někomu, kdo v něčem zaostává.“
„Potřebujeme více finančních prostředků na asistenty, více pedagogů do škol,“ míní ministr Chládek.
Hostem Radiožurnálu byla předsedkyně České společnosti dyslexie Olga Zelinková
Dítěti pomohou podle předsedkyně České společnosti dyslexie Olgy Zelinkové zcela obyčejné věci, které se dělaly dřív, ale dnes se na ně poněkud zapomíná. Důležité je například si s dítětem povídat, cvičit s ním, kreslit nebo hrát hry, jako je Člověče, nezlob se, pexeso a podobné.
„Těžká dyslexie má mnohem závažnější příčiny, což je dědičnost, změny ve struktuře a fungování mozku. Ale to jsou odhadem dvě procenta. U celého dalšího spektra populace jsou příčiny spíš v rodině, ve způsobu života, v nedostatku pohybu. Děti příliš dlouho sedí u televize, málo rodičů čte dětem v předškolním věku pohádku, vypráví si s nimi a podobně,“ shrnuje Zelinková.
Specifické poruchy učení nijak nesouvisí s inteligencí. Známým dyslektikem byl například Albert Einstein.
