V Bílé v Beskydech už patří církvi tisíce hektarů lesa, práci opět získali tamní dřevorubci
Církevní restituce nemusí být jen čekáním na rozhodnutí soudů. Existují příklady a místa, kde se daří převádět tisíce hektarů lesa bez hlasitých protestů. Obec Bílá v Beskydech byla výjimečná, protože drtivou většinu okolních pozemků dlouho blokovaly restituční nároky. Dnes už je všechno jinak a rozsáhlé lesní porosty mají nového vlastníka. Patří ostravsko-opavskému biskupství.
„V lese pracuji asi deset let, předtím jsem byl na pile,“ říká dřevorubec Jan Vrobel. Diecéze už s ním podepsala smlouvu. Do té doby práci měl, pak kvůli restitučnímu čekání neměl a tak pořád dokola. Už ho to nebavilo:
„Byla to doba nejistoty, nevědělo se, co bude. Museli jsme různě dojíždět za prací. Teď alespoň já dělám jenom tady. Uvidí se, jak bude církev hospodařit. Netušili jsme, do čeho jdeme, ale byli jsme plni očekávání. Zatím je očekávání splněno.“
Mezi šéfy dřevorubeckých part patří dnes už církevní hajný v Bílé Pavel Botek. „Budeme tu vlastně dva kolegové – bývalý revírník a hajný. Uvidíme, jak to bude v jednom revíru dál,“ uvádí Botek.
Pro život mužů v zeleném je hodně důležité, že už nebudou probíhat žádná výběrová řízení na zpracovatele dřeva. Nový vlastník nastaví nová pravidla.
„Výběrová řízení nemohou být, protože jsme vlastníky a nemáme zájem zaměstnávat žádné třetí osoby. Chceme přímo zaměstnávat živnostníky, kteří tady bydlí a dělají,“ vysvětluje hajný.
I generální vikář ostravsko-opavského biskupství Martin David potvrdil, že na tisícovkách hektarů v Bílé se už normálně pracuje:
„Do dnešního dne nám byly vydány nějaké tři čtvrtiny z celkového množství. V posledních dnech jsme uzavřeli desítky smluv s místními živnostníky, kteří pro nás budou pracovat v lesní výrobě.“
V Bílé si na nové nejvyšší šéfy zvykají poměrně rychle. Dřevorubci mimo záznam přiznávají, že je jim v podstatě jedno, kdo jim posílá výplatu. Hlavně že ji posílá a oni mohou jít ráno normálně do práce. Na pojem církevní restituce tady už pomalu zapomínají.
