Hraničář sloužil jako kino od roku 1923. Digitalizace se nedočkal

Budovu Hraničáře v centru Ústí nad Labem si postavili v roce 1923 němečtí sociální demokraté. Kromě schůzí tam pořádali také koncerty nebo promítání pro veřejnost. Sál s původně plochou podlahou se na terasovitý změnil v roce 1936. Bio Olympia tehdy bylo nejluxusnějším kinem ve městě. Od jara patří divadelnímu spolku Činoherák Ústí.

Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Původní sál dnešního Hraničáře

Původní sál dnešního Hraničáře | Foto: Die Sudetendeutschen Selbsverwaltungskörper, band 3 Aussig vydavatel Rudolf Lodgman, Berlín 1929

„Bylo tam foyer, bufet, i velmi slušná zvuková aparatura. Ve 30. letech bylo toto zařízení velice drahé,“ připomněl dávnou historii budovy ústecký archivář Vladimír Kaiser. Během války biograf sloužil nacistické propagandě, ale režim se staral i o to, aby pracující zapomněli na válečné starosti.

„Sám Josef Goebbels, ministr propagandy, dbal na to, aby některé filmy byly erotické, aby neměly politický obsah a aby se to všeobecně lidem líbilo. V květnu 1945 tam Městský národní výbor začal organizovat nucené návštěvy německých obyvatel, kde pouštěli americké dokumenty z koncentračních táborů,“ shrnul začátky kina. Zřejmě v té době získalo svůj současný název.

Přehrát

00:00 / 00:00

Podrobnosti o minulosti i současnosti kina Hraničář zjistila Gabriela Hauptvogelová

Hraničáře si v roce 1999 od města pronajala společnost Falcon a o pět let později ho koupila. Do kina chodilo pořád dost lidí, i přestože samotná budova ani interiér se zásadnějších oprav nedočkaly.

Zlom nastal podle ředitele Falconu Jana Bradáče s nástupem digitalizace a multikin.

„Kino Hraničář přestalo fungovat především proto, že se v Ústí nad Labem otevřelo nové obchodní centrum s multikinem. I přesto, že jsme dostali dotaci ze státního fondu na digitalizaci, která by nám uhradila zhruba polovinu nákladů, tak když jsme si spočítali návratnost investice, kterou bychom museli vytáhnout z vlastních kapitálových rezerv, tak bychom ji nebyli schopni v konkurenci s multikinem splatit,“ vysvětlil, proč kino zaniklo.

Z kina divadlo

Poslední diváci z Hraničáře vyšli v červnu 2010. Budova z první poloviny dvacátých let se ale pomalu vrací ke svému původnímu účelu.

Letos na jaře ji Falcon na dva roky pronajal divadelnímu spolku Činoherák Ústí, který tvoří lidé ze zaniklého Činoherního divadla. Zanedbanou stavbu opravují dobrovolníci, budou potřeba i větší investice na vzduchotechniku a prodloužení jeviště. Přesto by se mělo vše stihnout tak, aby tam soubor mohl začít hrát koncem září.

Podle architekta Richarda Loskota navíc nebude Hraničář fungovat jen jako divadlo. „To nebude pro divadlo, ale i pro koncerty, tanec, výtvarné umění, už tu děláme Pecha Kucha Night a tak dále. Takže to dramaturgicky samozřejmě rozšíříme o tu plejádu věcí.

Původní podoba kina Hraničář | Foto: Die Sudetendeutschen Selbsverwaltungskörper, band 3 Aussig vydavatel Rudolf Lodgman, Berlín 1929

Gabriela Hauptvogelová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme