Paříž jsem ještě nevstřebala. Po olympiádě jsme hned naskočili na další turnaj, říká golfistka Kousková

Při premiérové účasti na olympijských hrách obsadila Sára Kousková 55. místo. Nejen o vystoupení v Paříži si povídala v pořadu Na place s moderátorem Pavlem Nečasem. Jak náročné bylo soutěžit na greenech v Paříži? Jak vychází s hráčkami na okruhu v Evropě? Jak vzpomíná na studia v zahraničí?

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Golfistka Sára Kousková

Golfistka Sára Kousková | Zdroj: archiv Sáry Kouskové

Jaké to bylo na olympiádě?
Úplně skvělé a silné. Bude ještě nějaký čas trvat, než to vstřebám. Splnil se mi sen, protože jsem na to myslela už od té doby, kdy se golf dostal mezi olympijské sporty. Bylo to nádherné, samozřejmě jsem si přála hrát daleko lépe. V přípravě i na hřišti jsem tam ale nechala úplně všechno. Zážitek to byl ohromný a jsem šťastná, že jsem to zažila.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý rozhovor s golfistkou Sárou Kouskovou v pořadu Na place

Na olympijských hrách jsi byla i s další Českou Klárou Davidson Spilkovou. Vychází spolu dobře?
Měly jsme svoji pohodičku. I když jsme měly trochu rozdílnější denní plány, tak je příjemné tam mít někoho, kdo je v podstatě ze stejného týmu.

Bydleli jste v olympijské vesnici?
S Kubou jsme na olympiádu letěli den před zahájením a Klára letěla až následující týden. Ve vesnici jsme se s Klárou těsně mihli, myslím, že společně jsme tam byli jen jednu noc. Pak jsme se přesouvali na hotel, který byl trochu blíž hřišti. Chtěli jsme mít větší klid a radši cestovat patnáct minut z hotelu než hodinu z vesnice.

Kolik dnů máte hřiště k dispozici, aby jste si na něm mohli zatrénovat?
Před samotným turnajem dva dny. To bylo poslední ladění, kdy jsme hráli každý den jen devět jamek. Bylo to hodně podobné turnajovému režimu. Měla jsem štěstí, že přiletěl i Pavel Nič. Tam jsme pak doladili závěrečnou strategii.

V jakém stavu bylo hřiště?
Bylo nádherné. Jinak co se týče nastavení, tak bylo jedno z nejtěžších, co jsem kdy hrála. Hřiště hodně zúžili a byly tam dost tvrdé greeny. Hlavně na vodních jamkách to dělalo dost problémy. Chlapům ještě tolik nefoukalo, u nás už byl vítr hodně znát. Pokousalo to i velké hvězdy.

Vztahy se spoluhráčkami

Na olympiádě jsi hrála proti top světovým hráčkám. Jsou v pohodě?
Asi jo. Je to trochu jiné než v prostředí LPGA. Tam je to trochu uzavřenější a chladnější. Na European Ladies Tour, kde je to přátelská pohoda, má to co do činění i s tím o jaké peníze se hraje. V LPGA mám také kamarádky, ale spíše je to tam o holkách, které si jdou pevně za svým a nekoukají moc vpravo, vlevo.

Baví se s tebou Nelly Korda?
Moc ne. Nenašly jsme žádnou příležitost, abychom si pokecaly třeba i česky.

Dáte si drink po hře?
Úplně to neaplikujeme. Radši spíš až v neděli po turnaji.

Jaké další sporty jsi během olympiády stihla navštívit?
Náš turnaj končil předposlední den olympiády, takže my hned následující den letěli na další turnaj Ladies European Tour. Pro spoustu závodnic byla olympiáda vrchol sezony a konec, ale my naskočili rovnou na další turnaj. 

Z Varů až do Ameriky

S golfem jsi začínala v šesti letech?
Na Cihelnách u Karlových Varů jsem začínala. To jejich minihřiště na menší rány, tak tam jsem začínala. Hrála jsem tam dokonce první turnaj, který jsem dokázala vyhrát. Pohár z něj mám ještě schovaný. Byl to nejzásadnější moment, kdy mě to bavilo, chytlo mě to a viděla jsem šťastné rodiče, tak jsem byla taky šťastná. 

Jak se dál vyvíjel tvůj golfový život?
Do doby, kdy jsem začala chodit do první třídy ve škole, tak jsme bydleli ve Varech. Pak po přestěhování jsem začala trénovat s Pavlem Ničem mladším. Zlepšovala jsem se, dostala se do reprezentace a ve 14, 15 letech už jsem jezdila do zahraničí. Na gymplu jsem se rozhodovala, zda půjdu už k profíkům nebo na univerzitu. Nakonec se univerzita ukázala jako správná cesta. Jela jsem na čtyři roky do Ameriky, pak jsem se vrátila a už jsem tady.

S kým jsi fungovala v Americe, s někým z Česka?
Byla jsem tam sama. Byl tam skvělý tým holek a vše koordinuje kouč. Jinak to ale bylo tak, že jsem se v osmnácti letech odstěhovala a osamostatnila sama.

Co jsi studovala?
Sochařství a malířství. Šla jsem ráno do ateliéru a malovala, měla jsem tam i nějaké hodiny s živou modelkou. Bavilo mě pracovat i v ateliéru se dřevem, kde jsem neustále cítila vůni dřeva. Variantou by bylo, že bych mohla být sochařka nebo malířka. Ráda bych to skloubila i během profesionální kariéry golfistky.

Kolik turnajů za rok zvládneš?
V letošním kalendáři máme 31 turnajů a já už jich mám za sebou asi dvacet. Ještě mě jich čeká asi sedm nebo osm. Rozpočet se tak pohybuje třeba okolo 2,5 milionu korun na rok.

Bolí tě nebo tě baví golf?
Obojí. Je to nevyzpytatelná hra a funguje tam element, že i ta nejkratší rána se počítá za stejný výsledek jako ta nejdelší. Hra je neskutečná krásná, ale i bolestivá, protože se může stát cokoliv.

Ovládají tě emoce?
Člověk ne vždy emoce ovládne, ale snažíme se je držet na uzdě. Chci je udržet, co nejvyrovnanější, protože mnohdy ovlivňují i tělo.

Pavel Nečas, rej Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme