Dávají tvář šamanům, lovcům mamutů. Pravěká historie ožívá skrze antropologické rekonstrukce
Jako jedni z mála na světě si troufnou sáhnout do historie a replikovat podobu konkrétního člověka starého někdy až desítky tisíc let. Skrze realistické modely ukazují veřejnosti, jak mohli vypadat naši dávní příbuzní. Ve svém ateliéru v Brně antropoložka Eva Vaníčková a sochař Ondřej Bílek dávají prostor ožít minulosti a vdechují život nejenom pravěkým šamanům.
Na policích ležící kopie lebek, hroudy hlíny, silikony a jiné materiály. Nejrůznější plastiky, antropologické výkresy, hotové a rozpracované objekty, to všechno zde visí po stěnách, nebo má místo na stole. Zkrátka umělecký ateliér. Samotná antropologická laboratoř Moravského zemského muzea, kde jsou originální pozůstatky rekonstruovaných lidí zkoumány, se nachází v pavilonu Anthropos.
Lar-art
Eva Vaníčková a Ondřej Bílek mají všechny svoje zhotovené rekonstrukce představené na webových stránkách laboratoře antropologické rekonstrukce (ve zkratce lar-art). Společně vydali také knihu s názvem Tváří v tvář předkům, kde představují svoje vybrané modely dopodrobna na 221 stránkách.
Tenhle pracovní domov pro duo Eva Vaníčková a Ondřej Bílek působí na návštěvníka jedinečným dojmem. Tady vznikají všechny hyperrealistické výstupy vyrobené co nejpřesněji, podle kosterních pozůstatků skutečných pravěkých lidí. Jejich finální podoba až nezvykle připomíná opravdového člověka. Proces vytvoření takového modelu je přitom komplikovaný a zdlouhavý.
„Nejprve musíme celý kosterní materiál zpracovat antropologicky. Kosti skenujeme, rentgenujeme, zkoumáme jejich opotřebení a snažíme se zjistit naprosté základy, jako kolik bylo jedinci let, jeho pohlaví nebo jestli netrpěl nějakou nemocí,“ vysvětluje Vaníčková. Právě výskyt nemoci je z antropologického hlediska obvykle cenný, protože často zanechává stopy na kosterní soustavě, které je možné zanalyzovat.
Takovým případem deformace je i šamanka z Dolních Věstonic, zajímavá svou skrčenou pohřební polohou. Pochází z období gravettienu, tedy etapy, kdy na našem území žili takzvaní lovci mamutů, a je jedním z nejvýznamnějších archeologických nálezů. Její lebka nese znaky traumatického zranění z dětství, což se promítlo i do podoby její rekonstrukce.
Všechno je to o hlavě
Lebka je přitom základ, jak potvrzuje antropoložka, ale i desítky jejich všemožných replik uložených v policích po celém ateliéru. Je to také první věc, kterou musí sochař vytvořit. „Na začátku uděláme lineární obrys celé lebky, z toho vznikne například tvar nosu a základní metrické parametry a pak už můžeme s radostí modelovat,“ usmívá se sochař.
Co nejvěrohodnější podoby se snaží držet brněnský tým v každém směru. Jsou ale místa, ve kterých fakta nejsou příliš jasná a kde si mohou alespoň trochu vymýšlet. Dát volnost fantazii můžou například u možných tetování a jizev, ale také u barvy očí nebo vlasů. Záleží, jestli byla u kosterních pozůstatků provedená genetika.
Na obou je vidět, že je jejich práce a koníček nesmírně baví. „Každá rekonstrukce je jedinečná, u každé je něco jinak, co zlepšit a na co si dát pozor. Je to hodně komplexní proces. Musel jsem se postupně učit a zlepšovat techniky. Dokonce se mi stalo, že jsem na modelaci použil špatný materiál a druhý den jsem ho našel všechen na zemi,“ popisuje začátky Bílek.
Návrat na pohřebiště
Pro většinu modelů teď využívají především silikon. Ten je vizuálně i samotným dotykem podobný lidské kůži. I když jim při práci pomáhají moderní technologie a různé 3D tisky, oba se shodují, že nejde stále jen hledět do digitálních obrazovek v muzeích, ale je potřeba poznávat historii více napřímo. Třeba z místa nálezu.
Proto se Vaníčková s Bílkem vydali v Brně do ulice Francouzská, kde vědci našli pozůstatky paleolitického šamana a vystavili tam svoji rekonstrukci všem na očích. „Myslím, že si o nás lidé museli myslet, že jsme se trochu zbláznili,“ směje se. „Náš šaman z Francouzské má jednu zvláštnost. Nasazenou čepici, která mu zakrývá celý obličej. Při výkopu mu totiž dělník rozšlápl lebku a nemohli jsme ji autenticky zrekonstruovat.“
Antropologických rekonstrukcí mají za sebou už desítky, jejich návrhů ještě více. Je dobré podotknout, že zhotovení jedné busty zabere zhruba půl roku, záleží na složitosti.
Ožijí i zvířata?
K jejich nejznámější pracím patří například dvojice pravěkých žen z Krumlovského lesa, které byly díky testům DNA prokázány za příbuzné, nebo rekonstrukce neandertálského lovce, který má na sobě oděv typický pro teplejší dobu meziledovou. Na dalšího jejich neandrtálce je možné narazit v pavilonu Anthropos v Brně, kde sdílí prostory společně s modelem mamuta a jeho mláděte.
A na čem Vaníčková s Bílkem pracují teď? „Momentálně jsme zaměstnaní na bustě langobardského válečníka z pohřebiště Mušov. Pustili jsme se ještě do něčeho pro nás zcela nového. Rekonstruujeme jeskynního medvěda, lva a hyenu v rámci výstavy zvířat,“ popisují.
