Zemědělci, kteří neuznávali rodinu?
První turečtí zemědělci zřejmě neuznávali rodinný model a žili ve zcela jinak organizované společnosti.
Neolitické sídliště Çatalhöyük v jižní Anatolii bylo obydleno v letech 7400 až 5600 před naším letopočtem. Žili v něm zemědělci, kteří pěstovali obilniny, chovali dobytek a stěny svých hliněných domů zdobili malbami. Své mrtvé pohřbívali pod podlahy domů a dá se předpokládat, že člověk byl pohřben v tom domě, ve kterém žil před svou smrtí. Çatalhöyük tvořily malé a k sobě natěsnané domy, takže se zdálo logické, že sídliště bylo organizováno podobně jako moderní vesnice a funkční jednotkou byla rodina. Lidé pohřbení u sebe by si pak vzájemně měli být příbuznější, lidé z jiných domů by k nim naopak měli míst slabší příbuzenské vazby.
Detailní analýza zubů 266 koster však nic takového neukázala. Nabízí se proto závěr, že obyvatelé Çatalhöyük příliš neuznávali pokrevní pouta. Jejich společnost nebyla organizována na rodinném základě a sjednocujícím faktorem byl spíše samotný dům. Zvláštní sociální struktura mohla být podle autorů studie důsledkem přechodu z životního stylu lovců-sběračů k zemědělství. Lidé žijící celoročně na malém území museli vyprodukovat velké množství potravy. Silná komunita k tomu mohla být vhodnější než kooperace založená na rodinných vztazích.
Další možností je, že lovci a sběrači nebyli příliš rodinně založeni a první zemědělci se chovali podobně. I moderní lovci a sběrači žijí ve velmi volných společnostech, kde muži i ženy pravidelně opouštějí svou rodnou komunitu. Výsledkem je společnost, jejíž velkou část tvoří nepříbuzní jedinci.
