Glosa Pavla Maurera: I v luxusních podnicích buďte vždy ve střehu, vyplatí se to

Nedávno jsem na tomto místě popisoval, co se asi děje v hlavě číšníka, když jej neprávem pérujeme? Pokud se nedokážeme rozhodnout, co chceme k jídlu, pospícháme nebo nerespektujeme jejich profesi. Snažil jsem se o malou sondu „do hlubin číšníkovy duše”. Vaše reakce byly velmi milé, že jsem nehodnotil situaci v restauraci z pohledu hosta, ale z pohledu personálu. Jeden kamarád, co pracuje asi třicet let v gastronomii, mi dokonce napsal: „No konečně se někdo zastal také číšníků!”

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

restaurace, oběd, porce, jídlo | Foto: Fotobanka Pixabay

Nicméně, jak se trefně říká: pánbůh dal, pánbůh vzal. A také: dělej čertu dobře a peklem se ti odmění. Hned další týden poté, co jsem se opravdu upřímně snažil vám vysvětlit, že obsluha to s námi nemá lehké, dostal jsem pár lekcí, abych se vzpamatoval. O to víc byl ten náraz bolestivý, že šlo o poměrně drahé a luxusní podniky, kde by se nemělo nic podobného stávat.

V nejmenovaném pražském pětihvězdičkovém hotelu nám na stůl připravili malé talířky s malým nožíkem, k nimž mělo následovat drobné pečivo, máslo, olivový olej, prostě něco na zakousnutí, než přinesou první chod. Pak přitančila obsluha s prvním i druhý chodem, a když jsem se zeptal, co máme dělat s těmi opuštěnými talířky, zhrozila se, že zapomněla na placený couvert. Vzápětí mi ve stejném podniku odnesli nedopitou sklenku vína, ve které ještě zbývala centimetrová slza moku, ale vzhledem k tomu, že deci moravského průměrného vína tu stojí 130 korun, nedivte se, že mi záleželo na každé kapce.

Jsem drzý, takže jsem si číšníka zavolal, ať mi sklenku laskavě vrátí, že bych své víno rád dopil. Ale věřím, že spousta hostů by se ostýchala. A to je špatně. V dalším podniku v dalekém Katalánsku, kde jsem ve čtyřech osobách platil dost vysoký účet, jsem až doma zjistil, že si svévolně připočítali hned dvě položky navíc. Moje chyba, že jsem účet nezkontroloval už v podniku.

Víte, co je na těch historkách stejné? Restaurace se téměř nikdy nespletou ve svůj neprospěch. Vždy je v záklonu host, který platí. Může mě trefit šlak, když si někdo hraje na extraligu a přitom musím být pořád ve střehu. Tohle se mi nelíbí - a věřte, že jim to nezapomenu!

Pavel Maurer Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme