Michaláková prohrála letitý spor o děti, norské úřady podle Evropského soudu nepochybily
Eva Michaláková u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku prohrála spor o své odebrané děti. Soud došel jednomyslně k názoru, že norská justice a tamní úřady při svém postupu nijak nechybily a neporušily mezinárodní konvence. Norský soud měl navíc dostatečně zdůvodnit, proč Michaláková nesmí syny vídat. Barnevernet obě děti odebral kvůli podezření ze zneužívání.
Soud uvedl, že nařízení odebrání z péče bylo norskými soudy dobře odůvodněno. Fakticky ale měly rozhodnout, že děti budou vyrůstat v pěstounské péči bez toho, aby zvážily alternativy nebo usilovaly o smír.
Děti z rodin nebereme bezdůvodně, říká zástupkyně norského sociálního úřadu Barnevernet
Číst článek
„Soud však rozhodl, že vnitrostátní řízení bylo vedeno v souladu s mezinárodními konvencemi, s odpovídajícím odůvodněním a individualizovanými rozhodnutími. Dále vzal na vědomí závažnost rizika pro děti, o kterých informovaly ve svých rozhodnutích vnitrostátní (norské) soudy,“ napsal soud v odůvodnění s tím, že jeden ze synů sám odmítá možnost se s Michalákovou setkat a trpí navíc post-traumatickou stresovou poruchou následkem postupu Michalákové.
Podle advokátky rodiny Michalákových Dory Bokové, je ale rozhodnutí soudu překvapivé. „Z našeho pohledu rozhodnutí odporuje předchozí judikatuře soudu. Jsme připraveni pokračovat k Velkému senátu a věřím, že uspějeme podobně, jako se to stalo v minulosti s první kauzou proti Barnevernu Strand Lobben. V mezidobí navíc nastaly některé nové skutečnosti, o které můžeme naše odvolání opřít,“ uvedla advokátka.
Podat odvolání k Velkému senátu může do tří měsíců od současného rozsudku. Velký senát má 17 soudců a o přípustnosti odvolání nejdříve musí rozhodnout zvláštní výbor pěti vybraných soudců.
Eva Petrová z kanceláře vládního zmocněnce při Evropském soudu pro lidská práva uvedla, že soud zkoumaný případ zřetelně odlišil od rozsudku ve věci „Strand Lobben a ostatní proti Norsku“, ve kterém rodina nuceně adoptovaného dítěte nejdříve neuspěla, Velký senát jí dal ale nakonec za pravdu kvůli porušení Úmluvy.
„Zkoumané řízení se nehodnotí izolovaně, ale v kontextu celkové situace v rodině, tedy i situace, která předcházela zkoumanému řízení. Ostatně tak tomu bylo i v předchozích případech proti Norsku. V daném případě je zřejmé, že Soud vzal zejména v potaz vnitrostátními orgány prokázané závažné zanedbávání péče rodiči, které se promítlo do dalšího života dětí a do jejich reakce na kontakt s matkou po odebrání. Soud rovněž v souladu se zjištěními vnitrostátních orgánů konstatoval, že matka děti neochránila, a dospěl k závěru o střetu zájmů mezi ní a dětmi,“ odpověděla na dotaz serveru iROZHLAS.cz Petrová.
České ministerstvo spravedlnosti na sociální síti Twitter informovalo, že se k rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku vyjádří během odpoledne tiskovou zprávou. V ní ale případ pouze zrekapitulovalo. „Rozsudek není v právní moci. Matka může žádat o postoupení případu velkému senátu evropského soudu,“ doplnilo ministerstvo.
Spor trvá deset let
Závažnost celého případu dokládá i to, že štrasburský soud rozsudek skutečně vynesl. Konečného verdiktu se totiž dočká jen malý zlomek všech stížností, které k soudu putují.
Zhruba 90 procent z nich se nedostane ani do fáze, kdy soud žádá vyjádření po žalované vládě, což se v kauze Michaláková stalo v září 2019. I pak mohl soud stížnost odmítnout. To se ale nestalo.
Děti norská sociální služba známá pod názvem Barnevernet odebrala rodině Michalákových v květnu 2011. Staršímu synovi Denisovi bylo tehdy šest let, mladší David ještě neoslavil třetí narozeniny. Důvod? Podle učitelek ve školce, kterou oba synové navštěvovali, mohly být děti zneužívané. Chlapci proto okamžitě putovali k přechodné pěstounce.
Proti rodičům byla tehdy podána trestní oznámení. Jak ale vyplývá z rozsudku hodonínského okresního soudu, který se případem Michalákových později také zabýval, oznámení policie odložila. „Žádné trestní stíhání proti matce ani proti otci nebylo zahájeno, věc se nedostala ani ke státnímu zástupci,“ píše se ve zhruba rok starém rozsudku.
Zvykli si
Přestože se podezření alespoň dle norské policie nepotvrdilo, Eva Michaláková své syny zpět nedostala. Barnevernet poté umístění chlapců u pěstounů obhajoval tím, že si v náhradní rodině zvykli. Vůbec neposuzoval, zda je matka schopná se o syny řádně starat.
Úřady od počátku umožnily matce jen minimální kontakt se syny – maximálně dvě hodiny dvakrát do roka. Setkání se navíc postupně začala omezovat s tím, že má na děti negativní vliv. Staršího syna viděla Eva Michaláková naposledy v roce 2014, mladšího pak v roce 2015.
V září 2015 norské úřady zamítly návrat bratrů do péče matky a Evu Michalákovou zbavily rodičovské zodpovědnosti za obě děti. Otci ji ponechaly. Matce také odebraly právo na styk či jiný druh kontaktu se synem Denisem. Tehdy také posvětily Davidovi adopci pěstouny. Na začátku prosince roku 2016 byla Michaláková pravomocným rozhodnutím norského soudu definitivně zbavena rodičovských práv k oběma dětem. Davidovu adopci ale nakonec zamítly.
