Stíhání ‚krtka‘ z ministerstva brání ústavní nález. Úprava zákona nemusí stačit, říká právník Mulák
Bezpečnostní informační služba (BIS) odhalila zaměstnance českého ministerstva zahraničí, který spolupracoval s ruskou vnější rozvědkou. Ačkoliv zásah služby vedl k tomu, že pracovníka s nejvyšším bezpečnostním osvědčením ministerstvo propustilo, stíhání ho nečeká. Jak vysvětluje pro server iROZHLAS.cz právník Jiří Mulák z Univerzity Karlovy, kvůli ústavnímu nálezu z roku 2008, jsou zpravodajské informace pro účely soudního řízení nepoužitelné.
BIS odhalila na ministerstvu zahraničí člověka, který vynášel informace Rusku. Navíc měl mít prověrku na přísně tajné. Přesto služba nemůže získané důkazy podle všeho využít v případném trestním stíhání. Proč tomu tak je?
Je to z důvodu, že existuje nález Ústavního soudu spisová značka I. ÚS 3038/07 ze dne 29. února 2008, který řešil analogickou věc, nikoliv ale ve vztahu k Bezpečnostní informační službě (BIS), ale k takzvaným odposlechům Vojenského obranného zpravodajství (VZ), tedy jiné zpravodajské služby.
Ministerstvo zahraničí propustilo zaměstnance, který spolupracoval s Ruskem. BIS ho sledovala již roky
Číst článek
Tento ústavní nález jasně stanovil, že orgány činné v trestním řízení nemohou obcházet standardní metody, které předpokládá trestní řád, jako je odposlech a záznam komunikačního provozu nebo takzvaný prostorový odposlech, což jsou instituty podle trestního řádu. A proč to vlastně řekl? Protože ty zpravodajské odposlechy, které provádí VZ, BIS nebo Úřad pro zahraniční styky a informace (ÚZSI) se opírají o jiné zákony a je tam i různá forma jejich přezkumu.
A v čem se tedy liší od běžných odposlechů?
Tady je potřeba si uvědomit, že se jedná o závažný zásah do Ústavou zaručeného práva na soukromí a základní práva a svobody jsou vždy pod ochrannou soudní moci. Otázka zpravodajských odposlechů ale není soudy regulována, není tam ta jejich ingerence. I proto, je výsledek podobné zpravodajské činnosti pro účely trestního řízení nepoužitelný.
Chápu tedy správně, že protože neschvaluje odposlechy zpravodajských služeb soud, nemůžou být takto získané důkazy ani součástí případného soudního řízení?
Ano. (Přestože se redaktor na neschvalování soudem zeptal a právník odpověděl kladně, není to zcela pravda. Odlišnosti existují, ale i zpravodajské služby musí žádat o povolení. Například zákon o Bezpečností a informační službě uvádí, že ta „může zpravodajskou techniku použít jen po předchozím písemném povolení předsedy senátu vrchního soudu“. pozn. red)
Je to jeden ze základních argumentů z hlediska odlišnosti nejen zpravodajské služby ale i formy klasického a prostorového odposlechu. Když jste odposloucháván a věc je pravomocně skončená, tak jste o tom informován. Následně můžete k Nejvyššímu soudu podat návrh na přezkum, zda byl ten odposlech zákonný či nezákonný. Jenže u prostorového odposlechu toto stanoveno není, proto je tak problematický.
Jiří Mulák
Jiří mulák je český právník, advoká´t a odborný asistent katedry trestního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Specializuje se na trestní právo, kriminologii a kriminalitiku. V minulosti působil třeba i na Vrchním soudě v Praze, jako asistent místopředsedy pro úsek trestního soudnictví.
Podobné je to pak právě i u těch zpravodajských odposlechů. Zpravodajci se mohli v tomto případě dozvědět nějaké závažné skutečnosti, ale ve chvíli, kdy by to třeba předali orgánům činným v trestním řízení, tak už je to nepoužitelné. Důvodem je zkrátka to, že čin už dávno proběhl, s tímto člověkem se na ministerstvu zahraničí rozloučili, a tedy už není další zákonný a účinný důkaz, který by toho pachatele dále usvědčil.
Co další důkazy, které mohli zpravodajci sesbírat a nepotřebovali by k tomu souhlas soudu?
Stále to naráží na ochranu soukromí té osoby. Třeba i pouhé sledování je zásahem do jejího soukromí. To je přitom základním právem a svobodou pod ochranou soudní moci. Tedy jakékoliv zásahy se musí odehrát v ústavou stanoveném režimu, v duchu zásady přiměřenosti. Ale vzhledem k tomu, že sesbírané důkazy budou nejspíš výsledkem nějaké operativní činnosti, zpravodajských odposlechů, tak jejich využití nález ústavního soudu vylučuje.
Změna kvůli krtkovi?
Tedy dokud nedojde ke změně právní úpravy, kterou teď navrhuje třeba ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) tak se s tím nedá nic dělat?
Ano, ale i kdyby zákonodárce tuto úpravu případně přijal, tak je otázka, jestli by nebyl třeba podán návrh na zrušení tohoto zákona. I k tomu by se nakonec Ústavní soud vyjádřil. A není jisté, že by tuto úpravu shledal za souladnou s normami ústavního pořádku. Tedy zejména s Ústavou a s Listinou základních práv a svobod, konkrétně tedy článkem třináct, který hovoří o právu na ochranu soukromí.
Rusové podezřelí v kauze Vrbětice přišli do Česka jako uprchlíci. Ministerstvo páru udělilo politický azyl
Číst článek
Jsou možnosti, jak by mohla zpravodajská služba v současnosti získat důkazy, které by byly použitelné před soudem?
Já samozřejmě nevím, jaké všechny prostředky využívají, nebo jaké jsou jejich preferované. Pouze předpokládám, že celé to sledování bylo prováděno zpravodajskou službou a jako takové ty důkazy tedy použitelné nejsou. Ve chvíli, kdy by od počátku došlo k předání té informace orgánům činným v trestním řízení, tak by jimi získané důkazy použitelné byly.
A z vaší zkušenosti, dochází v podobných případech ke spolupráci mezi policií a zpravodajskými službami? Ke koordinaci toho případu?
Zpravodajské služby jsou samozřejmě také státní orgány a mají proto informační povinnost. Tedy za předpokladu, že by v daném případě spatřovali nějaký trestný čin, každý může podat trestní oznámení. Třeba finanční úřady mají ze zákona povinnost v součinnosti.
Obdobný režim je i u zpravodajských služeb a my nevíme, jestli ta informace byla předána, což vám samozřejmě ty zpravodajské služby neřeknou. Ale za sebe nevidím důvod, proč by si ty informace nepředávaly. Zpravodajské služby pracují s citlivými informacemi, mají specifické pravomoci, plní špionážní a kontrašpionážní úkoly, což je v něčem zvýhodňuje a v něčem zase znevýhodňuje.
A je tedy nějaká šance, že by ten případ měl trestněprávní vyústění?
Odpovím jednoduše – pokud pro to budou zákonné důkazy, tak samozřejmě ano. Ale v tomto případě mám za to, že zpravodajské odposlechy jsou jediný usvědčující důkaz, který – jak jsme si řekli – není použitelný. Protože, kdyby tam byl potenciál jiných důkazů, tak by se s touto informací ještě nešlo ven. Ještě by to nějakým způsobem vyšetřovali ,prošetřovali. Ta osoba už na ministerstvu zahraničí není, nemá už co předávat. Takže už nemá potenciál být pachatelem. Ale to je má dedukce toho, co jsem se dozvěděl v médiích.
