Je vysoký počet obcí, kterých je v Česku 6250 a víc než polovina z nich má pod 500 obyvatel, žábou na prameni, jak tvrdí ekonom David Marek? Vidíte to podobně exponovaně?
Münich: Tak ošklivý příměr bych nepoužil, ale nutno si přiznat, že je to obrovský ekonomický i sociální problém Česka z hlediska rozvoje.

Brzdí rozdrobenost samospráv Česko i obce samotné?
Drahovzal: My se to nedomníváme. Naopak vidíme obrovský potenciál v zapojení obyvatel do rozhodování o záležitostech na lokální úrovni. A kdy jindy se to dá dělat nejlépe než na úrovni právě zastupitelstev v menších obcích?

Víc obcí, víc demokracie?

Čím více obcí, tím jsou také blíže k občanovi, není to tak?
Münich: Účast občanů na obecní politice – kolik lidí chodí na veřejná zasedání zastupitelstev a reálně se zajímá – je velice nízká. Ve většině obcí zpravidla vzroste výrazným způsobem, až když vznikne nějaký velký problém. Jinak jsou občané poměrně pasivní a ve velké většině obcí je problém vůbec někoho získat, aby tu reálnou politiku dělal.

Když víme, že v řadě obcí, zvláště těch menších, je problém sestavit kandidátku, nemají školku, školu, tak nebylo by pro občana naopak lepší, kdyby třeba byli v nějakém větším celku a měli silnější pozici?
Drahovzal: Tak to je otázka pohledu. Ekonomický argument je do jisté míry pochopitelný, ale pak z obcí děláme v podstatě jen administrativní a ekonomické jednotky, které můžou být svým způsobem odtažité od občanů a od jejich aktuálních potřeb.

To se i v řadě případů děje ve středních a větších městech, kde zapojení obyvatel do veřejného života není tak intenzivní.

Pokud od obcí očekáváme jen úředničinu, tak se pojďme bavit o tom, že podstatnou část přeneseme na nějaké profesionální úřady. Zároveň by ale bylo vhodné ponechat subjektivitu a odpovědnost voleným zástupcům, kterým právě obyvatelé dlouhodobě a vysoce věří.

Často zaznívá argument, že starostové a starostky jsou těmi nejdůvěryhodnějšími ústavními orgány.
Münich: Ale ten argument neplatí. To, jestli je obec velká nebo malá, neovlivňuje, jaká je míra demokratičnosti v České republice. To by země, které mají výrazně větší velikost obcí, byly méně demokratické. A to vůbec nikdo neříká.

Stejně tak bychom nezvýšili demokracii v České republice, kdybychom obce ještě rozdělili na polovičku. Blízkost rozhodování vůbec v tomhle smyslu s demokracií nesouvisí, naopak jsou tam obrovské neefektivnosti. Obce mají obrovský problém si zajistit všechny služby a všechna síťová vedení, protože proti nim stojí mnohem silnější subjekty.

Drahovzal: Nejsme v rozporu s tím, aby docházelo k zasíťování a k propojování různých služeb, ať už je to v oblasti dopravy, zdravotnictví, sociální politiky, školství a podobně. Ale nelze to dělat přece direktivně z nařízení státu.

‚Nejlepší kompromis‘

Od roku 2024 platí novela zákona o obcích, která zavádí takzvané společenství obcí. Považujete to za optimální?
Drahovzal: Je to v současnosti nejlepší kompromisní varianta, jak můžeme provazovat z hlediska profesionality a výkonu kvality veřejné správy jednotlivá města a obce, aby nedocházelo k tříštění sil a financí.

Inspiraci jsme hledali dlouho. Takhle to funguje v Rakousku nebo ve Francii, takže je to i ověřená zahraniční zkušenost a věříme, že v dlouhodobém kontextu to opravdu může přinést ekonomické, organizační a lidské úspory, respektive efektivitu.

Münich: Nevěřím, že by se něco zásadním způsobem posunulo kupředu. Usnadňuje to správu agend, na kterých se obce dohodnou, ale zásadní problém je ten politický, aby se dvě zastupitelstva navzájem dohodla na něčem, co stojí peníze, jak investiční, tak provozní a aby se ty dohody nerozklížily. To je strašně extrémně těžké.

Proč Národní ekonomická rada doporučuje spojování obcí? A kolik by to ušetřilo? Mají pravdu starostové, kteří se proti návrhu ohrazují? Poslechněte si celý pořad Pro a proti v úvodu článku v audiozáznamu.

Karolína Koubová, obi Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít