Václav Havel nám vrátil hrdost, vzpomíná na exprezidenta Alexandr Vondra
Jak zdůrazňuje většina zahraničních médií, Václav Havel se stal symbolem nenásilného vítězství nad totalitní vládou. O jeho vlivu na mezinárodní scéně svědčí i fakt, že byl několikrát nominován na Nobelovu cenu míru. Připomíná se jak jeho podíl na smíření Čechů s Němci, na vstup Česka a dalších zemí střední a východní Evropy do Evropské unie i NATO.
Podle jeho někdejšího souputníka z disentu, pozdějšího diplomata a současného ministra obrany Alexandra Vondry v tom naprosto unikátní roli sehrál životní příběh Václava Havla.
Ve Světě o osmé ná Václava Havla vzpomínali ministr obrany Alexandr Vondra a někdejší ministr životního prostředí Martin Bursík
„Pro Českou republiku, pro naši zemi udělal nesmírně mnoho. Tady doma nám vrátil hrdost, co to znamená být Čechem, co znamená pocházet z této země. A navenek vytvořil obraz o této zemi v zásadě velice idealistický a to samozřejmě nesmírně pomohlo, když se rozhodovalo o rozšíření Severoatlantické aliance a Evropské unie.“
„Protože když docházely reálné politické argumenty o váze, vlivu naší země, její síle, tak nakonec vždycky byl na stole ten příběh o nespravedlnosti Jalty za druhé světové války a potřebě tuto nespravedlnost korigovat. A právě osobnost Václava Havla a ten jeho životní příběh tu hrály naprosto unikátní roli, která neměla srovnání ani v těch ostatních zemích střední a východní Evropy,“ uvedl Vondra ve Světě o osmé a dodal, že tento osobní příběh je velice důležitý.
Havlovo politické působení zhodnotil ve Světě o deváté jeho přítel z disentu, později politik ODS a Unie svobody Jan Ruml
„Představuje jakési osobní ručení; jedna věc jsou řeči, kterých je v politice, jak domácí, tak zahraniční, vždycky nesmírně mnoho, ale další věc je ručení svým vlastním životem, svými celoživotními postoji. A tady on prostě představoval toho hrdinu a to je ten jeho druhý velký podíl. On byl velkým vzorem pro další země střední a východní Evropy, které se vymaňovaly z komunistické totality,“ konstatoval Alexandr Vondra.
Bývalý ministr životního prostředí Martin Bursík zase ocenil schopnost Václava Havla prolínat filozofický a humanistický pohled s odpovědností za životní prostředí a planetu.
ČTĚTE TAKÉ: Velký Evropan se svobodným duchem, píší o Havlovi evropští novináři
„Já jsem Václava Havla potkal tolikrát, kdy on podpořil různé iniciativy nevládních, neziskových organizací, i nakonec politických, a vždycky mu šlo o ten obsah. Jemu šlo prostě o to podpořit dobrou věc, nějaké směřování, které se snaží posouvat svět někam jinam, nežli je konzumní společnost, která jenom drancuje zdroje a likviduje životní prostředí,“ připomněl osobnost exprezidenta Havla Bursík
Nelhostejnost - úhelný kámen Havlovy politiky
Podle Havlova přítele z disentu a pozdějšího politika ODS a Unie Svobody Jana Rumla byla základním motivem politické činnosti prvního českého prezidenta občanskost.
„Ten název filmu o něm Občan Havel přesně vystihuje tu pozici Václava Havla. Samozřejmě ta nepolitická politika, tolik kontroverzní, tolik často komentovaná i kritizovaná, neznamenala, že tady nebudou fungovat politické strany. Ale pod tím vším a okolo toho všeho prostě on vyžadoval od každého člověka, aby se osobně angažoval v tom veřejném prostoru.“
„Ta nelhostejnost, která byla požadavkem nejenom té doby, ale požadavkem obecným, to byl ten základní, úhelný kámen jeho politiky. Aby každý člověk nesl odpovědnost nejenom za sebe a toho druhého, ale v podstatě za celý svět,“ připomněl Havlovo politické působení Jan Ruml.
Na spolupráci s Václavem Havlem zavzpomínal v Ranním Radiožurnálu jeho někdejší mluvčí, dnes velvyslanec ve Velké Británii Michael Žantovský
Za velkou školu života a ‘jedno malé dobrodružství mezi ostatními‘ považuje své působení ve funkci mluvčího prezidenta Havla na začátku 90. let Michael Žantovský, dnešní velvyslanec ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska. Jak zavzpomínal v Ranním Radiožurnálu, přesné instrukce, jak interpretovat prezidentovy myšleny a vystoupení, od Václava Havla nedostával.
„To nebyl způsob, kterým jsme spolu pracovali. Možná pomáhalo i to, že jsme se dlouho znali předtím. Václav Havel mi nikdy nedával přesná zadání, dával mi poměrně velkou volnost. Ale oba jsme myslím věděli velmi přesně, z čeho vycházíme a čeho chceme dosáhnout,“ poznamenal Žantovský.
