Velikonoce: nejdůležitější křesťanský svátek i oslava jara
Dnes je Velký pátek, den kdy si křesťané na celém světě připomínají Ježíšovo ukřižování. Tyto dny jsou bezesporu pro křesťanský svět nejvýznamnější. Liturgické velikonoční obřady se však u různých církví liší. Velikonoce jsou navíc specifické tím, že spojují nejdůležitější křesťanský svátek s lidovými tradicemi vítání jara.
Hlavní poselství pro západní svět je podle religionisty Ivana Štampacha v o konfrontaci se smrtí: „Právě teď uprostřed rozkvetlých stromů si připomínáme, že jsme bytosti pomíjivé a konečné. Příroda a zkušenost lidského života jsou za jedno, umíráme a tváří v tvář této tragické zkušenosti hledáme řešení a tím jsou různá náboženství.“
Různá náboženství mají podle Štampacha mýty o bozích, kteří přijali lidskou podobu, zemřeli a vstali z mrtvých. Tyto motivy vztáhlo křesťanství na příběh Ježíše z Nazaretu.
„Ježíš zemřel za to, že nebyl ochoten ustoupit od nepříjemných věcí, které říkal na adresu mocných tehdejšího světa a bylo to pochopeno jako zástupná oběť a solidarita vtěleného boha s umírajícími lidmi,“ říká Štampach.
Podle Bible byl Ježíš ukřižován v pátek, v noci ze soboty na neděli pak vstal z mrtvých. Ačkoliv to křesťané vnímají stejně, liší způsob se způsob obřadů katolíků a reformních církví.
Křesťané se v liturgii různí
Tradiční církve, jako římskokatolická, starokatolická, či církve pravoslavné mají podle Štampacha události dramatizované, rozdělené do jednotlivých dnů: „Každý reprezentuje událost popisovanou v evangeliích: Zelený čtvrtek – poslední večeři páně s apoštoly, Velký pátek – ukřižování, sobota – spočinutí v hrobě, neděle – zmrtvýchvstání.“
Církve reformačního typu si všechny události obvykle připomínají v jednom dni, pro luterány je charakteristické, že Velký pátek slaví radostně.
„Je to pro ně den spásy, kdy Kristus sice zemřel na kříži, ale zároveň to lidem přineslo radost, osvobození a uzdravení,“ popisuje religionista.
Katolická církev jediný den v roce - o Velkém pátku - neslouží mše, na připomínku Kristova utrpení se však v kostelech konají zvláštní večerní obřady, které se skládají z bohoslužby slova, uctívání kříže a přijímání. V kostelech se zpívá bez doprovodu varhan a zvony mlčí - podle lidového výkladu odlétly do Říma.
Naopak na všech místech se konají bohoslužby protestantských církví, pro něž je dnešek dnem s hlubokým duchovním významem a vážným podtextem. Kvůli pracujícím lidem se věřící scházejí v českých zemích převážně až večer.
Posledním dnem, který je u nás vnímán v této souvislosti je "velikonoční pondělí". To už ale převažují prvky a tradice spojené s příchodem jara a pohanskými zvyky.
„Křesťanství při svém vzniku přijalo prvky židovské i prvky z anticko-helénského světa a začlenilo je do liturgie. Když křesťanství přicházelo ke starým Slovanům, nezrušilo všechny lidové obřady, ať už o Vánocích – zimním slunovratu, tak o Velikonocích, kdy zvyky reflektují propukající život,“ dodává religionista Ivan Štampach.
V Česku převažují 'něcisté'
Papež Benedikt XVI. včera vyjádřil politování nad tím, že západní lidé jsou stále více vzdáleni Bohu. O Česku to platí dvojnásob. Tomáš halík prohlásil, že Čechy charakterizuje tzv. 'něcismus', tedy nehlášení se k náboženství, ale víra, že nás něco přesahuje.
Podle Štampacha jsme nejvíce sekularizovaná země, což však neznamená, že lidé zcela zavrhli hledání něčeho, co je přesahuje. „I v době, kdy křesťanství zahrnovalo formálně velkou část obyvatelstva, jistá část populace byli „něcisté“, zatímco v dnešní liberální společnosti každý říká to, co si myslí.“
