Dění po pondělním nekrvavém puči v Barmě připomíná klid před pověstnou bouří. Premiérka Do Aun Schan Su Ťij vyzvala obyvatele k „pasivní rezistenci“, žádné masové nepokoje se proto zatím nekonají. Její Národní liga pro demokracii má přitom jen velmi málo možností, jak situaci zvrátit. „Je to skutečně návrat diktatury,“ míní odborník Miroslav Nožina, podle kterého bude dopad případných sankcí Západu jen omezený.

Tento článek je více než rok starý.

Analýza Rangún 12:36 3. února 2021 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Chceme jít ukázat naši nespokojenost, ale Almay Su (matka Su je označení pro premiérku Aun Schan Su Ťij – pozn. redakce) je v jejich rukou. Nemůžeme toho v danou chvíli moc udělat,“ popsal v úterý pro agenturu AFP taxikář z největšího barmského města Rangúnu.

Dění v 55milionové Barmě, pro kterou se užívá také novější termín Myanmar, tak po pondělním vojenském převratu zůstává klidné. Masové demonstrace se nekonají, krátce po puči bylo obnoveno také telefonní a internetové spojení a v Rangúnu není patrná ani větší přítomnost vojáků. Ulicemi se na protest ozývají jen klaksony aut či bouchání hrnců, pánví a dalšího domácího náčiní, kterým lidé vyjadřují skrytý odpor.

Během převratu, o kterém se v zemi spekulovalo už několik dní předem, armáda zadržela šéfku vlády a nositelku Nobelovy ceny míru Aun Schan Su Ťij, prezidenta Win Myina i některé další politiky a vyhlásila v zemi na rok výjimečný stav.

Barmská armáda zadržela šéfku nastupující vlády Su Ťij a další. Na rok vyhlásila výjimečný stav

Číst článek

Stalo se tak v den plánovaného ustavujícího zasedání parlamentu po listopadových volbách, které ovládla Národní liga pro demokracii (NLD). Vládní strana premiérky Su Ťij s 83 procenty hlasů s přehledem porazila Stranu svazové soudržnosti a rozvoje založenou bývalými vojáky a představiteli vojenské junty, která vládla Barmě přes padesát let až do roku 2015.

„Myslím, že vojáci převrat celkem dobře připravili a soustředili se na to, aby v ulicích co nejrychleji vytvořili zdání normality. Barmská veřejnost je trochu v šoku, ale také během událostí z let 2007 nebo 1990, kdy došlo k mohutným demonstracím, nejprve vládlo jakési klidové období a až následně se veřejnost zkoncentrovala a začala série protestů a problémů,“ říká pro iROZHLAS.cz Miroslav Nožina z Ústavu mezinárodních vztahů.

Podle odborníka, který se děním v Barmě dlouhodobě zabývá, se na prozatímním klidu v zemi podepisuje především prohlášení Su Ťij. Ještě než ji armáda zavřela v domácím vězení, vyzvala veřejnost k odporu za pomoci „pasivní rezistence“ – to znamená, aby lidé s novými vládci nespolupracovali. Stávku už vyhlásili například lékaři a k občanské neposlušnosti se přidaly také studentské a mládežnické skupiny.

„Je tedy možné, že minimálně ze začátku to půjde touto cestou, ale pak bych čekal, že společnost posbírá síly a dojde k nějaké zlomové události, která odstartuje vlnu otevřeného odporu,“ dodává Nožina s tím, že například v roce 2007 byl takovým zlomem skokový nárůst cen pohonných hmot, který následně vedl k takzvané „šafránové revoluci“.

Svobodné volby jsou chiméra

Svržení demokraticky zvolené vlády, které odsoudily desítky zemí světa, armáda zdůvodňuje údajnými rozsáhlými podvody během listopadových voleb. Během uplynulých týdnů vojáci požadovali revizi výsledků, volební komise ale pochybení odmítla. Na konci ledna proto podali stížnost k nejvyššímu soudu, na jeho rozhodnutí už ale kvůli převratu nedošlo.

Laureátka Nobelovy ceny za mír i terč kritiky za porušování lidských práv je v Česku. Kdo je Su Ťij?

Číst článek

„Armáda vystoupila s argumenty, že zfalšovaných hlasů bylo asi 10 milionů. Kdyby něco takového byla pravda, šlo by o největší podvod v historii demokratických voleb,“ popisuje Nožina, podle kterého je ale zdůvodnění převratu zcela účelové.

Vojáci argumentují mimo jiné tím, že se parlamentní volby neuskutečnily v některých částech země, z nichž mnohé obývají etnické menšiny, protože k tomu podle vlády nebyla vhodná bezpečnostní situace. Za toto rozhodnutí si vláda vysloužila kritiku z domova i ze zahraničí, podle odborníka ÚMV je ale situace v zemi celkově velmi složitá – v některých okrajových oblastech Barmy totiž od roku 1948 probíhá etnický konflikt, volby proto bývají tradičně nepřehledné.

Situace v Barmě tak po převratu zůstává zamrzlá. Zatímco strana barmské vůdkyně Aun Schan Su Ťij žádá její okamžité propuštění, vrchní velitel armády Min Aun Hlain označuje převrat za nevyhnutelný a slibuje, že jakmile skončí roční období výjimečného stavu, uspořádají se svobodné volby, po kterých vojáci předají moc vítězi.

Manévrovací prostor Národní ligy pro demokracii je přitom velmi omezený. „Možnosti má velmi malé. Je to skutečně návrat diktatury, ať se tomu říká jakkoliv. Vidíme, že se masově mění osazenstvo ministerstev, která armáda obsazuje po svém,“ popisuje Nožina, podle kterého se armáda v dalších krocích nechá inspirovat vývojem v Thajsku.

V sousedním státu jihovýchodní Asie došlo k převratu v roce 2014, který v zemi nastolil de facto vojenskou diktaturu. Od té doby se vojenská junta snaží nejrůznějšími cestami potlačovat opozici a dělá nejrůznější opatření, aby si moc v zemi udržela.

„Myslím, že tady bude vojenská junta pokračovat podobným způsobem – potlačování opozice, zajišťování silových míst ve vládě a snaha pod svou kontrolou uskutečnit volby. Nicméně představa, že by armáda skutečně zorganizovala nové volby, které by byly čestné, spravedlivé a demokratické, to je totální chiméra,“ tvrdí výzkumný pracovník ÚMV.

Čína váhá, Západ chce sankce

Převrat v Barmě vyvolal v Evropě, Spojených státech a dalších zemích demokratického světa všeobecné pobouření. Už během pondělí pohrozil americký prezident Joe Biden obnovením sankcí, během úterý pak s podobným prohlášením přišly i státy Evropské unie, které „pokus zvrátit silou vůli barmského lidu“ označily za nepřijatelný.

Česko odsoudilo vojenský převrat v Barmě. Podpořilo vedoucí představitele vzešlé z voleb

Číst článek

Nožina nicméně upozorňuje, že státy Západu se na současné situaci v Barmě do jisté míry také podílejí a 55milionová země nyní čelí důsledkům „zanedbání pragmaticky zaměřené politiky“ některých demokratických mocností.  

„Demokratický svět situaci hodně podcenil už kolem roku 2008, kdy se formulovala nová ústava, která je dnes ušitá na míru vojenské juntě. Zájem mocností o Barmu byl hlavně strategický a ekonomický. Barma je země, která má velké ekonomické možnosti, bohaté přírodní zdroje a je to strategické území, které při soupeření s Čínou hraje velkou roli. Nad spoustou věcí proto státy přivřely oči a šlo jim především o to, aby do Barmy mohly vstoupit a byl tam klid. Zvesela pak přicházely americké či britské firmy, které se tam snažily uchytit a ponechaly plno věcí stranou,“ říká pro iROZHLAS.cz.

Jak přitom upozorňuje analýza britské televize BBC, vojenský převrat bude pro barmskou ekonomiku znamenat velkou újmu a může znamenat ohrožení pro miliardy dolarů zahraničních investic. Dopad sankcí na jednu z nejchudších zemí v regionu by byl ale spíš omezený, protože většina investic v Barmě pochází z asijských zemí v čele se Singapurem.

„Evropská unie, Spojené státy, Austrálie nebo Japonsko vyzývají k sankcím, pokud armáda necouvne zpátky. Myslím si, že to je dnes v podstatě jediná cesta, jak se situací v Barmě pohnout, je tu ale jeden zásadní problém. Skutečnými partnery Barmy jsou země ze Sdružení národů jihovýchodní Asie, jako Thajsko, Kambodža, Filipíny, Indonésie nebo Singapur, ASEAN má ale v zakládací klauzuli, že se členské země nemíchají do vnitřních záležitostí svých partnerů,“ vysvětluje Nožina, podle kterého proto od klíčových zemí žádné odsouzení převratu nepřichází.

Japonsko a Spojené státy jsou znepokojeny převratem v Barmě, podle Thajska jde o ‚vnitřní záležitost’ země

Číst článek

Vedle těchto nejbližších partnerů je důležitým hráčem v zemi také Čína, která chce přes barmské území vést jednu z hlavních větví svého ambiciózního plánu nové Hedvábné stezky – konkrétně má vést z jihozápadní Číny přes celou Barmu až k Bengálskému zálivu.

„Dnes už je tam plynovod, ropovod i plánovaná rychloželeznice, v barmském Arakanském státě pak má vzniknout obrovské průmyslové centrum. Číňané chtějí z Barmy posílat zboží do světa a vyhnout se tak oblasti Indočínského moře, kde mají bezpečnostní problémy. Čína nyní prohlašuje, že se musí v zemi nastolit klid a dodržovat ústavnost, jenže ústavu si barmská armáda v roce 2007 adaptovala podle sebe,“ podotýká analytik.

Podobně jako státy ze sdružení ASEAN se i Peking postavil k převratu v Barmě jen velmi opatrně, podle Nožiny totiž potřebuje v Barmě především nastolení klidu a je mu víceméně jedno, jestli bude v čele země stát demokratická vláda, nebo vojáci. Záleží mu na stabilizování situace, díky které bude moct dál pokračovat ve svých obřích obchodních a průmyslových projektech.

Evropské země nebo Spojené státy tak sice mohou nastolit nové sankce, hlavní partneři Barmy v čele s Čínou a státy ASEANu ale podle odborníka ÚMV touto cestou nepůjdou.

„Musíme si navíc uvědomit i to, že lidé, kteří se teď v Barmě dostali k moci, mají desítky let zkušenosti s tím, jak mezinárodní sankce obcházet. Po roce 2010 řada firem napojených na vojensko-politický aparát v Barmě expedovala do zahraničí, kde už mají kontakty a ekonomické vazby. Vytvořit tedy efektivní sankční systém, který by měl opravdu dopad na kliku u moci, je proto obrovský problém,“ varuje.

Svět nechal Su Ťij na holičkách

Vojenský převrat budí obavy především mezi Rohingy – muslimské menšině z převážně buddhistické Barmy, kde čelí dlouhodobé diskriminaci. Byla to totiž právě barmská armáda, která společně s buddhistickými milicemi v létě roku 2017 zahájila proti Rohingům v barmském Arakanském státě etnické čistky, kvůli kterým prchlo do sousedního Bangladéše na 800 tisíc rohingských uprchlíků.  

Barmští Rohingové čelí násilnostem. Bylo vypáleno přes dva tisíce domů, zemřely stovky lidí

Číst článek

Příval běženců z Barmy vedl bangladéšské úřady k výstavbě táborů, které jsou ale přeplněné a panují v nich špatné podmínky. Už před více než dvěma lety podepsaly obě země dohodu a repatriaci, nejen kvůli obavám o bezpečnost se ale většina z nich do Barmy vracet nechce. S nástupem armády, která se podílela na největších zvěrstvech namířených proti Rohingům, se přitom jejich strach z návratu ještě stupňuje.

Podle Nožiny je vojenský puč pro Rohingy velice špatným signálem, situace se pro ně ale v tomto směru příliš nezmění – jen poklesne reálná snaha ze strany barmských úřadů tento problém řešit.

„Podle ústavy armáda nejenže kontroluje ozbrojené složky, ale také takzvané ministerstvo pro pohraniční záležitosti, které má Rohingy a další menšiny na starost. Armáda proto tuto problematiku kontrolovala vždy, už před rokem 2017. Repatriace Rohingů je navíc zablokovaná i kvůli epidemii covidu – hranice se zavřely a od propuknutí pandemie nebyl repatriovaný jediný člověk. Přece jen tam byla ale politická vůle se situací něco dělat, protože Su Ťij je v tomto směru velmi integrální, i když je jí často nasazována psí hlava,“ podotýká odborník ÚMV.

Pětasedmdesátiletá šéfka Národní ligy pro demokracii, která s přestávkami strávila přes 15 let za mřížemi nebo v domácím vězení, patří ke světovým ikonám boje za lidská práva, za což si vysloužila také Cenu Andreje Sacharova (1990) a Nobelovu cenu za mír (1991). Rohingská krize ale její obraz ve světě do značné míry pošramotila.

„Su Ťij se s tímto problémem snažila něco dělat, tlačil ji ale spád událostí, a protože byla v poměrně slabé pozici a nechtěla torpédovat demokratizační proces v Barmě, příliš se k událostem tehdy nevyjadřovala. Ochránci lidských práv jí proto vyčítali, že se k útokům na Rohingy vyjadřovala jen neurčitě,“ říká Nožina, podle kterého ale barmská premiérka byla ve velmi složité situaci.

Navštívila Čínu, skončila v převýchovném táboře. ‚Moji mysl dostali na pokraj šílenství,‘ říká Ujgurka

Číst článek

Problémy spojené s rohingskou menšinou se totiž v zemi vlečou už od britské koloniální nadvlády a značná část barmské společnosti je proti Rohingům zaměřená dodnes velmi ostře. Ještě před srpnem 2017 proto Su Ťij zorganizovala mezinárodní komisi v čele s bývalým generálním tajemníkem OSN Kofi Annanem, která v následné zprávě nabídla řadu doporučení, jak tyto problémy řešit. Jen pár dní po zveřejnění ale propukly čistky a veškeré snahy přišly vniveč.

Následný váhavý postoj Su Ťij v otázce Rohingů vyvolal na mezinárodní scéně kritiku. Barmská politička byla zbavena řady mezinárodních poct, například v loňském roce ji vedení Evropského parlamentu formálně vyloučilo z komunity nositelů Sacharovovy ceny za svobodu myšlení. Přišla také o ocenění Velvyslankyně svědomí, které jí udělila organizace na ochranu lidských práv Amnesty International.

„Mezinárodní společenství nechalo Su Ťij na holičkách a touto cestou také udělalo demokratizačnímu procesu v Barmě medvědí službu,“ tvrdí na závěr Nožina.

Eliška Kubátová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít