Čečensko se stále potýká s politickými únosy
Desítky zmizelých a nezvěstných hlásí ještě deset let po konci války s Moskvou jihoruské Čečensko. Místní metropole Grozný se sice z ruin připomínajících měsíční krajinu proměnilo na moderní fungující město, ale pod povrchem nadále dřímou staré rány a bolesti.
Jednou z těchto starých čečenských bolestí jsou únosy, podle aktivistů často motivované snahou zlikvidovat nepohodlného kritika nebo vykázat úspěchy při protiteroristickém tažení.
„Naposledy jsem ho viděla 20. června roku 2009, v Saratově. Pak jsem dostala zprávu z Grozného, že syn leží se střelnými zraněními v nemocnici, pod policejním dohledem. Okamžitě jsem se sem rozjela, snažila se zjistit, co se stalo a dostat z úřadů vysvětlení, syna ale odvezli a už jsem ho neviděla,“ vzpomíná třiašedesátiletá Ajma Makajevová.
Čečensko se dál potýká s politickými únosy. Jeden z příběhů popisuje v reportáži Zblízka Lenka Kabrhelová
Z průhledné fólie vytahuje několik už trochu vybledlých fotografií. Drobná žena s odhodlaným ale také utrápeným výrazem a bílými vlasy zakrytými šátkem je neukazuje poprvé. Zhluboka se nadechne a říká: „To je můj syn.“
Mladíka usmívajícícho se na snímcích neviděla už víc než rok a půl – je jedním z desítek lidí, kteří v uplynulých pár letech v Čečensku zmizeli beze stopy.
Bývalá učitelka žila se synem Aptim celý život v Grozném. Přestáli dvě války, syn se dobře učil a vystudoval Institut ropného průmyslu.
V roce 2004 - stejně jako řada jiných frustrovaných mladíků - utekl Apti nakrátko za ozbrojenci do hor. Tím sice začaly problémy, ale případ stále ještě mohl skončit relativně šťastně: Po chvíli usilovného běhání matka syna našla a odvezla z Čečenska do Saratova, kde žili dalších pět let.
Za dvouměsíční pomáhání v polní kuchyni rebelů si Apti odseděl osm měsíců ve vězení. S množícími se zprávami o lidech mizejících beze stopy při protiteroristických zátazích na Kavkaze se Apti začal bát a rozhodl se odjet z Ruska.
To však podle Ajmy těsně nestihl.
Poslední případ zavražděné aktivistky hnutí Memoriál
Únos Aptiho Zajnalova byl jedním z posledních případů aktivistky hnutí Memoriál Natálie Estěmirovové, která byla sama o pár dnů později (v červenci 2009) odvlečena a zavražděna neznámými ozbrojenci.
Právě díky ženě, která léta detailně mapovala postup bezpečnostních složek, případy týrání, mučení a porušování zákona, se 63-letá důchodkyně dozvěděla, co se s jejím synem děje. Od chvíle, kdy ho uniformovaní muži odvezli z nemocnice, o něm ale nemá zprávy.
„Nikdo mi nikdy nevysvětlil, co se stalo. Kdyby ho zadrželi a řekli, váš syn se dopustil toho a toho, chápala bych to. Ale úřady samy se chovají jako podvodníci. Jestli se můj syn něčím provinil, proč ho tedy nepostaví před soud a nepošlou do vězení?“ vrtí hlavou Ajma Makajevová.
Vyšetřování zastaveno. Důvod: strach
Podobně nevyjasněných případů únosů a zmizení je podle ruské prokuratury na celém severním Kavkaze na dva tisíce. Jedním z těch, kdo se u soudů snaží pro oběti a jejich rodiny dobýt spravedlnosti, je právník Alexandr Němov z Výboru proti mučení. Jak ale sám přiznává, většinou jde o předem prohraný boj.
„Vyšetřování Aptiho případu bylo zastaveno, i přesto že máme pohromadě všechny dokumenty. Svědectví potvrzují, že byl odvlečen policisty, dokonce by se lehce dalo zjistit, o koho konkrétně šlo. Ví se, kdo vydával rozkazy. Přesto se nic neděje,“ říká Alexandr, podle něhož k takovému postupu vede jediný důvod: strach.
Především strach z téměř neomezené moci bezpečnostních složek podřízených chráněnci Kremlu, prezidentu Ramzanu Kadyrovovi.
„Tady v Čečensku se vyšetřovatelé nemůžou chovat nezávisle, nemůžou šlápnout na paty policii – takový krok by je mohl stát život, ohrozit jejich rodinu. Otevřeně to nikdo nepřizná, ale u soudu mi to naznačuje celá řada úředníků. Je to paradox, chodí za námi s prosbou, jestli my nemůžeme něco udělat. Problém je ale v tom, že zákony se tu nikdo neřídí,“ uzavírá Alexandr Němov.
