Zavedení přímých letů je důležitý symbolický krok k normalizaci vztahů. Před pandemií létalo 500 přímých spojů měsíčně, to ale skončilo v roce 2020. Při střetech na hranici tehdy zemřelo nejméně 20 indických a 4 čínští vojáci.

O střetech se hodně mluvilo, protože obě strany při nich používaly jen kameny, tyče a další chladné zbraně. Dohoda z roku 1996 totiž zakazuje mít přímo u hranice střelné zbraně nebo výbušniny, což asi zabránilo daleko většímu počtu obětí. Obě země pak ale k hranicím přesunuly poměrně značné vojenské kapacity – letadla, těžké zbraně apod. – aby byly v pohotovosti.

To trvalo až do loňského října, kdy se na summitu BRICS sešel indický premiér Nárendra Módí s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem k prvnímu přímému jednání po mnoha letech a dohodli se na deeskalaci, postupném stahování jednotek a dalším krokem je teď tedy obnovení letů.

Sporné hranice

Spory ohledně hranic ale zůstávají stále nevyřešené. Obě země sdílejí hranici dlouho 3500 kilometrů, je to hranice většinou ve velmi špatně dostupném himálajském terénu a na jejím přesném průběhu se ale obě země ve většině téhle délky nikdy nedohodly.

Čína v 50. letech obsadila třeba území zvané Aksai Čin, které ale Indie dál považuje za své. Čína si také nárokuje rozsáhlé území na severovýchodě Indie, včetně třeba celého státu Arunáčalpradáš, ale těch konkrétních územních sporů je spousta.

Kromě obnovení letů by se obě země například měly otevřít novinářům z druhého státu. Čína pak také povolí hinduistickým poutníkům v létě vyrazit na tradiční pouť kolem posvátné hory Kailás, která leží v Čínou okupovaném Tibetu. To je důležitý symbolický krok, který má docela ohlas v indických médiích. Jsou to malé detaily, které ale mohou být základem pro další kroky.

První náměstek indického ministra zahraničí Vikram Misrí po jednáních v Pekingu řekl, že komunikace je zásadní pro stabilizaci vztahů, a v tomhle se poměry mezi Dillí a Pekingem daly do pohybu.

Komunikační kanály se mají otevřít také v citlivé otázce využívání vody z himálajských řek – má vzniknout odborný panel na sdílení hydrologických informací. Čína plánuje, a už provádí, velké projekty na využití energie z vodních toků v Tibetu, kde pramení většina klíčových vodních toků v jižní a jihovýchodní Asii a státy níž po proudu na to hledí s nedůvěrou a obavami, protože na těchto řekách je závislé jejich zemědělství.

Pro Čínu je aktuálně Indie určitě zajímavým trhem, o to víc, že USA pod Trumpem hrozí dalšími cly na čínské zboží a hledání odbytu a investičních příležitostí je zásadní věc pro další čínský růst. Indie po roce 2020 nejen přerušila letecké spojení s Čínou, ale třeba výrazně omezila možnosti čínských investic a zakázala stovky čínských mobilních aplikací, včetně třeba populárního TikToku.

Indie zase potřebuje pro další rozvoj různé strojírenské výrobky apod., které může v Číně levně nakupovat. Ale pořád platí, že obě země zároveň zůstávají rivaly. Nejde jen o sporné hranice, ale také o přetahování o vliv v zemích jižní a jihovýchodní Asie. Jak Indie, tak Čína vystupují v roli regionálních velmocí a jako takové si logicky v mnoha věcech vždy budou konkurovat.

Ondřej Himmer Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít