Lidé se snažili zachránit si holý život. Při evakuaci nešlo o myšlení nebo systém, říká obyvatelka Havaje
Ničivé požáry na havajských ostrovech si vyžádaly desítky mrtvých. Plameny navíc spálily velké množství domů zejména v historickém městě Lahaina, které je téměř celé zničené. Na některých místech hasiči nadále bojují s plameny. „Od úterý večer do středečního rána jsme oblečení leželi a čekali jsme na zaťukání na dveře, až někdo přijde, abychom se evakuovali,“ popisuje pro Radiožurnál Daniela Knížová Becker, která žije na Maui.
Jak jste se dostala na Havaj?
Na Havaj jsem se dostala před 19 lety úplnou náhodou. Přijeli jsme sem s kamarádkami na dvoutýdenní dovolenou. Potkala jsem svého budoucího manžela, který je shodou okolností Čechoslovák a už jsem nikdy neodjela. Zůstali jsme tu a žijeme tady 19 let.
Jak vás hurikán zasáhl?
On to nebyl hurikán. Hurikán Havajské ostrovy minul jižní stranou asi 500 mil od nás. Bylo pouze hlášeno, že přijdou poryvy větru. Bohužel protože tady strašně dlouho nepršelo a začal foukat silný vítr, se začaly lámat stromy.
Foukalo rychlostí kolem 80 mil za hodinu. Veškerá elektřina a elektrické vedení je tady vedeno vzduchem. Když na to spadly stromy, tak to chytlo.
Byly tři epicentra. Když se podíváte na mapku Havaje, to je taková osmička, tak to nejhorší epicentrum je v Lahaině, to bylo to historické centrum, které zmizelo. Další potom bylo nahoře v Kule, kde bydlíme. To je nahoře v horách. Třetí bylo na jižní straně ostrova u městečka Kihei.
V Kule oheň hoří pořád. Není to v tak strašném rozsahu, jako je to v Lahaině, ale zmizelo tady několik desítek domů. My jsme asi tak 8 minut od epicentra, kde hořelo.
Od úterý večer do středečního rána jsme oblečení leželi a čekali jsme na zaťukání na dveře, až někdo přijde, nebo jestli někdo přijde, abychom se evakuovali.
‚Totální chaos‘
Jak jste situaci prožívali?
Nic jsme si neuvědomovali do té doby, než začal foukat vítr. To byla tak strašná rychlost v mžiku vteřiny, vůbec jsme na to nebyli připraveni. Přišli jsme o elektriku a o internet, nebylo možné zjistit, co se děje a kde se co děje.
Jenom jsme seděli na balkoně a dívali jsme se. Pod námi hořelo a oheň šel z několika stran. Nebyl to jenom jeden oheň a vítr měnil směr. Byl to totální chaos, telefony nefungovaly.
O situaci a o tom, co se děje, jsme se dozvídali od známých, kteří bydlí na druhém ostrově. Ti nám podávali informace, kde hoří, kde je nové epicentrum, kde jsou únikové cesty, kam jít a nejít, jestli vyčkat na evakuaci a jak se o evakuaci dozvíme.
Lehla jsem si s kocourem do postele a modlila jsem se, aby to přešlo. A pak přestal foukat vítr, uklidnil se, ale zesilňoval kouř. Věděli jsme, že je zle. Takhle to pokračovalo celou noc a ráno, pak jsme se začali dozvídat, co se vlastně stalo a co se děje.
Vás tedy neevakuovali. Tušíte ale, jak probíhala evakuace na různých částech ostrova?
Nebyli jsme evakuovaní. Nebyly spuštěny sirény, ale docházelo k tomu, že tu jezdili požárníci od domu k domu a když bylo třeba evakuovat, tak šli a fyzicky zaťukali na dveře a vysvětlili situaci. Řekli, že je třeba evakuovat. Lidé popadli tašky, sedli do aut a odjížděli. To mluvím za Kulu.
V Lahaině lidé moc šanci neměli, protože to bylo tak strašně rychlé, že tam prostě... Myslím si, že to bylo v panice. Lidé se snažili zachránit si holý život. Tam už potom nešlo o přemýšlení nebo systém.
Lidé se snažili uniknout, kudy mohli. Jenom z těch příběhů, co jsme tady slyšeli a co tady lidi sdílí, si to neumím představit. My jsme byli v teroru a báli jsme se, ale to, co si prožili lidi, kteří ztratili domy a své blízké, si neumím představit.
Hasiči s kýbly
Jak vypadá situace nyní? Dá se říci, že je stabilizovaná, nebo je to stále chaos, jak jste popisovala?
Lidé se teď probírají z šoku a začínají chápat, že realita je taková, jaká je. U nás je oheň z 85 procent pod kontrolou. Pořád tu ještě hoří v určitých místech, kam se nemohou hasiči dostat. Kamarádka mi posílala, že hasiči a dobrovolníci běhají doslova s kýbly vody a hasí ručně.
V Lahaině je situace v podstatě už pod kontrolou, tam už nemá co shořet, město je srovnané se zemí. V sobotu v poledne byla zpřístupněna část ostrova pro lidi, kteří bydlí v části Lahainy, aby si zkontrolovali domy, které neshořely. Od 6. hodiny do 10. hodiny je to ale zavřené.
Lidé si tam musí dojet vyloženě jenom zkontrolovat, jestli tam je všechno v pořádku. Těžko se to říká, ale děje se tu totiž to, že lidé jdou do těch baráků a vykrádají je.
Funguje na Havaji nyní nějaká sousedská solidarita?
Určitě. Já bych řekla, že to je asi v každém neštěstí. Je jedno, jestli je to na Havaji nebo v Čechách a na Moravě. Lidi jsou sepjatí dohromady, to vidíte v očích každého. Ať jdete do jakéhokoliv obchodu, lidi nakupují, nabízejí svoje domy a zahrady, vaří.
Restaurace přestaly prodávat jídlo a vaří pro lidi. Solidarita je neuvěřitelná. To, co tady funguje, je ten krásný „alohaspirit“, který by měl fungovat na každodenní bázi. Teď je to hodně evidentní.
