Šest let ji drželi v zajetí, teď kandiduje na prezidentku Kolumbie. Kdo je odvážná Ingrid Betancourtová?
Nezlomná politička, která neváhá podstupovat extrémní politická rizika ohrožující i vlastní život. Tak by se dala ve zkratce popsat osobnost Ingrid Betancourtové, která nastartovala svou politickou kariéru už v 90. letech, pak strávila šest let v zajetí rebelů a letos v lednu ohlásila záměr kandidovat na prezidentku Kolumbie. Do květnových voleb jde s celou řadou výhod – není to jen silný příběh a to, že zažila gerilový teror na vlastní kůži.
Pro Ingrid Betancourtovou to není v životě poprvé, co se rozhodla usilovat o prezidentské křeslo, na které dosud žádná žena v Kolumbii nikdy neusedla. Coby senátorka vedla prezidentskou kampaň už před necelými dvaceti lety, své úsilí ale do konce dotáhnout nemohla.
Kolumbijská armáda vysvobodila bývalou prezidentskou kandidátku ze zajetí
Číst článek
23. února 2002 ji unesli povstalci z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie – Lidové armády (FARC) a odvlekli do hloubi amazonského pralesa, kde strávila následujících šest let. Videozáběry z tábora povstalců tehdy sledovali lidé z Kolumbie i ze zahraničí. Betancourtová v nich žádala představitele země o vyšetření okolností jejího únosu a apelovala na vládu, aby se skupinou FARC obnovila mírové rozhovory.
Spolu s ní drželi levicoví povstalci více než 40 dalších politických zajatců, Betancourtová se ale stala tou nejznámější. Bývalí spoluvězni sice později vypověděli, že v porovnání s nimi měla politička mnohem prominentnější postavení, také Betancourtovou ale únosci přivazovali ke stromu kovovým řetězem.
„Není snadné mluvit o věcech, které mě stále bolí. Asi to bude bolet celý život,“ uvedla v roce 2010 v rozhovoru pro americkou stanici NPR, ve kterém popisovala těžkosti svého šestiletého zajetí. „Důležité bylo naplnit den aktivitami, které je možné opakovat podle určitého rozvrhu. Tak získáte určitou stabilitu ve světě bez stability. To pro mě bylo klíčové,“ řekla v rozhovoru dva roky po svém osvobození.
Ze spárů nejsilnější kolumbijské gerilové organizace se dostala až v létě 2008. Za svými blízkými se mohla vrátit díky operaci, během které ji společně s několika dalšími rukojmími osvobodili kolumbijští vojáci převlečení za humanitární pracovníky. Dnes šedesátiletá rodačka z Bogoty se tak dostala na svobodu, aniž by vojáci museli vypálit jediný výstřel.
„Je to zázrak. Tak dokonalá operace nemá v historii precedens… Vrtulník málem spadl z nebe, jak jsme všichni skákali, křičeli, plakali a objímali se,“ popsala pro britskou stanici BBC krátce po svém osvobození, po kterém se vyzáblá a zjevně oslabená konečně mohla setkat se svým 19letým synem Lorenzem a 22letou dcerou Melanií.
Na otázku médií, jaké jsou její další plány, pak Betancourtová odpověděla: „Chtěla bych znovu sloužit Kolumbii. Jestli jako prezidentka, to ví Bůh.“
Divoká léta v Kolumbii
Jestli se Ingid Betancourtová stane první prezidentkou v kolumbijské historii, bude jasné až za pár měsíců. První kolo prezidentských voleb se uskuteční koncem května, a pokud žádný z kandidátů nezíská nadpoloviční většinu, rozhodne se až v kole druhém. Už dnes jí ale mnozí analytici přisuzují nemalé šance a média věnují její kandidatuře značnou pozornost.
'Zloba a vztek nás nikam nedostanou.' Kolumbijský politik byl 7 let v zajetí FARC, mírovou dohodu ale schválí
Číst článek
„Je to bezpochyby žena se silným životním příběhem, která pochází z politicky velmi aktivní kolumbijské rodiny. Myslím, že jednou z jejích zásadních vlastností je ochota podstupovat extrémní politické riziko jdoucí až na hranu samotného života. To se ale nevztahuje jen k jejímu zajetí,“ říká pro iROZHLAS.cz odbornice na Latinskou Ameriku a prorektorka Univerzity Hradec Králové pro strategii a rozvoj Pavlína Springerová.
„Ingrid Betancourtová vstoupila do kolumbijské politiky už v 90. letech, což byla dekáda, která představovala skutečně minové pole. V té době si žádný politik, a zejména takový, který tehdejší uspořádání ostře kritizoval, což Ingrid Betancourtová také dělala, nemohl být jistý svým životem. Vraždy politiků a novinářů byly v té době velmi časté, proto říkám, že její hlavní vlastností je ochota podstupovat až extrémní riziko,“ dodává analytička.
V 90. letech byla Kolumbie zmítána násilím ozbrojených geril, mezi kterými byla nejen známá skupina FARC. Na bouřlivém dění v zemi se nicméně odráželo také působení narkoobchodníků, dalších zločineckých skupin, ale také zkorumpovaných politiků, kteří byli na obrovský zločinecký byznys v Kolumbii sami napojení.
Právě v této rozjitřené době vstupovala do politiky i Betancourtová, která se od počátku své kariéry prezentovala jako zastánkyně svobody, ochránkyně lidských práv i sociální spravedlnosti, vedle toho ale vždy vystupovala také jako zapřisáhlá bojovnice proti korupci. Podle Springerové je proto životní příběh dvojnásobné kandidátky na prezidentku určitě širší a komplexnější, než že se vztahoval jen na její šestileté zajetí.
„V roce 1996 například publikovala knihu, ve které popisovala financování prezidentské kampaně pozdějšího prezidenta Ernesto Sampera ze strany calijského kartelu. Už tehdy se pouštěla do těchto témat a musím říct, že určitou popularitu či pozornost měla už v roce 1998, kdy byla zvolena senátorkou. Obdržela tehdy historicky nejvyšší počet hlasů a byla velmi viditelnou tváří kolumbijské politiky,“ popisuje politoložka.
Silný příběh Betancourtové
Zemí, která se velmi angažovala v propuštění bývalé kolumbijské senátorky na svobodu, se stala Francie. Kromě kolumbijského totiž Betancourtová má také francouzské občanství, které získala po sňatku se svým prvním manželem a otcem jejích dvou dětí – francouzským diplomatem Fabricem Delloyem, se kterým se potkala během studia politologie v Paříži.
Namísto vítězných fanfár míru z Kolumbie opět znějí spíše pohřební marše
Číst článek
Poté, co se v roce 2008 dostala na svobodu, se politička z veřejného života na několik let stáhla. Většinu času trávila s rodinou ve Francii a pracovala na knize „Dokonce i mlčení má svůj konec“, ve které vylíčila své zážitky ze zajetí. Na kolumbijskou politickou scénu se vrátila až v průběhu loňského roku a začátkem toho letošního oznámila záměr kandidovat v květnových prezidentských volbách.
Jak nicméně tvrdí odbornice na Latinskou Ameriku, roky strávené mimo rodnou zemi pro její kandidaturu žádnou zásadní překážkou nejsou. „Není to nic nestandardního, že lidé, kteří stojí v nejvyšších pozicích v Kolumbii nebo o ně usilují, mají silnou mezinárodní zkušenost. Podle mě to proto není zásadní překážka,“ říká Springerová s tím, že Betancourtová je velmi silně vnímána nejen doma, ale také v mezinárodním kontextu.
Politička, o které se v minulosti hovořilo také jako o možné laureátce Nobelovy ceny míru, si do prezidentského klání nicméně odnáší také řadu dalších výhod. Nepopiratelnou předností Betancourtové je však v první řadě její silný životní příběh.
„Betancourtová má pro potenciální kampaň velkou výhodu v tom, že na vlastní kůži zažila gerilový teror. Každé její prohlášení, které se týká mírového procesu a vypořádání se se zbytky ‚farcismu‘, je bráno s velkou vahou. Možná by se dalo říct, že každé takové prohlášení je na základě její prožité zkušenosti více uvěřitelné,“ říká Springerová s tím, že prožitky ze zajetí legitimizují hlavně její prohlášení, která se týkají nutnosti ukončit násilí v zemi.
Středová alternativa
Betancourtové ale může pomoct i doba, ve které do úřadu napodruhé kandiduje. Upozorňuje na to také americký deník The New York Times, podle kterého se Kolumbie nachází uprostřed „kritického období“, kdy jsou obyvatelé více než 50milionového státu otrávení z vládnoucího establishmentu. Toho se snaží Betancourtová využít – hovoří o potřebě porazit „zkorumpovaný systém a politickou mašinérii“, se kterými bojovala už před svým únosem.
Uplynulý rok byl pro Barmu devastující. Už to není puč, ale válka, říká lidskoprávní aktivista Blaževič
Číst článek
„Dnes tu jsem, abych dokončila to, co jsem společně s mnohými z vás začala v roce 2002… Jsem tu, abych se domohla práv 51 milionů Kolumbijců, kteří nenacházejí spravedlnost, protože žijeme v systému nastaveném k odměňování zločinců,“ prohlásila šedesátiletá politička, když ve druhé polovině ledna ohlašovala svoji kandidaturu.
„Myslím, že její obrovskou výhodou bude to, že je vnímána jako středová politička, která nabídne nespokojeným – zejména pravicovým voličům – alternativu. Zároveň zabrání poměrně velké obavě z přílišného posunu Kolumbie vlevo, protože Kolumbie je tradičně zemí, kde vládnou pravicoví nebo středopravicoví prezidenti. Není to země, kde by se tradičně volila levice, zároveň je tam ale obrovská nespokojenost se stávající garniturou, dlouhodobě pravicovou vládou,“ říká odbornice z Hradce Králové.
Další výhodou pak podle ní může být i to, že je žena. V Kolumbii sice existují určité pobídky pro účast žen v politice, jako jsou nejrůznější kvóty, ve skutečnosti se ale ženských političek ve vrcholné politice objevuje jen minimum. „Lze také předpokládat, že vyjma právě centristů žádná z klíčových koalic ženu do prezidentského klání nepostaví,“ dodává Springerová.
Kolumbijská politička podle ní také často hovoří o tom, že chce změnit budoucí směřování země a překonat hlubokou polarizaci, která je dnes v zemi vnímaná „nevídaně silně“. Vedle toho vyjadřuje také odhodlání řešit hluboce zakořeněné, historické problémy, jako je sociální nerovnost a bezpečnost, a tematizuje také environmentální otázky.
„Určitě se bude muset vyjadřovat také k mírovému procesu, který dnes zemi polarizuje. Mírové smlouvy, které byly přijaty před pěti lety, Betancourtová označuje za ‚generační příležitost‘, jak navždy opustit násilné šílenství, v němž žili Kolumbijci po celý jejich život. Vidí to jako bod, od kterého je možné se odpíchnout. Není proto náhoda, že je mnohými nahlížena jako kandidátka usmíření, která dokáže Kolumbii nepolarizovat,“ dodává prorektorka hradecké univerzity.
Jaké má šance?
Původně měla Betancourtová kandidovat za koalici Centro Esperanza, respektive za stranu Zelených, kterou sama založila. Za tuto formaci kandidovala na prezidentský post také před 20 lety, koncem ledna ale náhle ohlásila, že se rozhodla jít do voleb jako nezávislá kandidátka.
Kolumbijská vláda podepíše mírovou smlouvu s povstalci. Ukončí tak půl století starý konflikt
Číst článek
Betancourtová tak přichází o záštitu, kterou by jí koalice poskytovala, zároveň se ale nemusí účastnit březnových stranických primárek. V nich by musela soupeřit s mladšími kandidáty, kteří sice nejsou v zahraničí tak známí, zároveň se ale v posledních letech více angažovali v domácí politice, podotýká agentura AP.
„Myslím, že jako nezávislá kandidátka bude mít stále šanci. Nevím, jestli větší šanci než jako kandidátka koalice, myslím si ale, že dveře do druhého kola jsou pro ni stále otevřené. Pokud kampaň povede dobře a uspěje v předvolebních debatách, bude mít šanci na úspěch,“ komentuje nejnovější rozhodnutí odbornice na Latinskou Ameriku.
Betancourtová tak podle ní chce zdůraznit, že jde proti současnému systému politických stran, který považuje za zkorumpovaný, oslovit tak nespokojené voliče. Věří přitom, že jako nezávislá kandidátka bude mít větší naději na úspěch. Jestli bude tato úvaha správná, se ale ukáže až v následujících měsících.
„Tuším, že to bude jednoznačně hrát na protikorupční vlnu a klást důraz na to, že se může stát první kolumbijskou prezidentkou a nadějí pro pacifikaci země. To, že tam skončil 50 let trvající ozbrojený konflikt, ještě neznamená, že v zemi nastal mír. Ten přijde, až bude země bezpečná, což ale stále není,“ uzavírá Springerová.
