Itálie vzápětí zakázala veškerá fotbalová utkání a kopaná dnes bude i hlavním tématem zasedání italské vlády. Novináři jsou stejně šokovaní jako zbytek Italů. Novinové komentáře uvažují nad tím, jak se páteční tragédii dalo zabránit. Jako třeba ten v deníku La Repubblica. V něm se píše:

"Kdyby policista Filippo Raciti nezemřel a jen utrpěl zranění, bylo by všechno jinak. Situace byla vážná už předtím, ale mnozí dělali, jakoby nic, což je strategie, která se v této zemi vždy vyplácela. Teprve rozdíl mezi zraněním a smrtí ale naléhavě nastolil otázku, jak řešit násilí na fotbalových stadionech. A jak se postarat o fanoušky, kteří tam chodí, aby si hráli na válku. Zablokování fotbalu je spravedlivé, ale opožděné. Není sice správné, aby tím trpěli fanoušci dalších fotbalových klubů a ti, kteří nehodili ani kouskem papíru. Lidé ale pochopí, že teď procházíme výjimečným stavem," uvádí La Repubblica.

Italské fotbalové války si všímá i německý deník Süddeutsche Zeitung. Přemýšlí nad tím, co musí italský stát udělat, aby se tamní fotbal změnil z~válečného kolbiště zpátky na sport. Článek zaujal našeho berlínského zpravodaje Jiřího Hoška.

Itálie je tolerantní země. Přímo v její ústavě stojí: "Žít a nechat žít." Často se ale tahle tolerance mění v lhostejnost; Italové sami mluví o "Menefreghismu," kdy jim je úplně jedno co se děje, pokud se to netýká jejich vlastního domu a rodiny. Tímto způsobem se z veřejných prostor stávají zóny bezpráví, do kterých se stěhuje zločin, uvádí Süddeutsche Zeitung. Nadvláda mafie v jižní Itálii je jedním takovým příkladem; pustnutí fotbalových stadiónů pak druhým. Chuligáni, fašisté a mafiáni tak v posledních desítkách let převzali vládu nad mnoha stadióny a rozdmýchávají nenávist vůči rozhodčím, policistům a politickým oponentům nebo vydírají kluby, aby jim přenechaly prodej lístků a fanouškovských předmětů.

Mnoho občanů se tak stadiónům vyhýbá a na zápasy se dívají doma v televizi. Tolerance po italsku, poznamenává uštěpačně německý list a dodává: Místo toho, aby kapituloval, by měl stát dobýt hrací plochy zpět. Třeba fotbalisté, kteří, tak jako v Římě, zdraví své příznivce fašistickým pozdravem, musejí vyletět ze hřiště. Policie a justice mají znovu jasné zadání zachovat veřejný pořádek. K tomu nepotřebují žádné nové zákony. Ten. kdo v obchodním domě ničí zařízení a háže bomby se slzným plynem, je přísně potrestán. Proč by to na fotbalových stadiónech mělo být jinak , ptá se závěrem Süddeutsche Zeitung.

Tolik tedy evropská fotbalová válka... Opravdová válka se stovkami mrtvých se odehrává v Iráku. Zvláště krvavé byly poslední dny v Bagdádu. V sobotu tam při výbuchu auta plného trhavin zahynulo přes 130 lidí.

Americký deník New York Times se v této souvislosti zamýšlí nad rolí iráckých politiků, kteří své stranické a sektářské zájmy nadřazují národnímu usmíření. Píše: "Jak ukazují odhady zpravodajských služeb, jediná reálná naděje pro Irák spočívá v tom, že iráčtí politici odvážně změní kurz svého uvažování a nadřadí národní usmíření nad získávání sektářských výhod. Americký prezident George Bush musí takovou změnu vyžadovat - včetně jasných termínů pro vypuzení stoupenců jednotlivých milicí z řad policie. Musí také požadovat spravedlivé a poctivé rozdělování příjmů z ropy. Jinak, jak se zdá, směřuje Irák rovnou do propasti," píše New York Times.

Vojtěch Berger, Vlastimil Milý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít