Obyvatelé Lipska si připomněli mírový protest z roku 1989, vzpomínky připojili také Češi
Před 24 lety v Lipsku udalo 70 tisíc Němců směr pro zásadní změny v Evropě. Nenásilný protest a odvážné vystoupení proti východoněmeckému režimu bylo jedním z prvních kroků na cestě ke svobodě a demokracii. V Lipsku si tuto událost každoročně připomínají. Letos vzpomínali také mnozí Češi.
Mírovou modlitbou v kostele svatého Mikuláše to všechno začalo. Po 24 letech se včera konala další mírová modlitba a mezi řečníky byla i studentka teologie Alžběta Matějovská. Mluvila o tom, jaké potíže měli její rodiče za komunistického režimu.
„Byla jsem z toho hodně nervózní, protože vlastně většina lidí, kteří tady seděli, jsou starší než já a režim zažili. Ale jsme ráda, že i já svou maličkostí jsem mohla přispět k takto velké události,“ prozradila Českému rozhlasu.
Světla z tisíců svíček ozářila náměstí v Lipsku, lidé si připomněli mírový protest z roku 1989. Natáčela tam zpravodajka Klára Stejskalová.
Mladí lidé si podle ní dnes neuvědomují, jaká byla ta doba. „Velmi rychle se na to zapomíná. Vzpomíná se jen na to, co bylo dobré. A obávám se, že to není otázka jen mé generace, že lidé vzpomínají jen na to, že byla jistota práce a zapomínají na to, co všechno režim přinášel nepříjemného, že lidé nemohli cestovat, nemohli příliš vyjadřovat své názory,“ vysvětlila.
Ve zcela zaplněném kostele byl včera mnozí, kteří tu byli i před 24 lety. Jedním z nich je Armin Strobl. „Byl to nepopsatelný pocit, ta sounáležitost a to, jak moc bezmocných může dát věci do pohybu,“ popsal.
Milan Uhde byl dalším z českých řečníků, kterého si letos do Lipska pozvali. Českému rozhlasu řekl, že informace o demonstracích v Lipsku se k němu tehdy dostala přes Hlas Ameriky.
„Když jsme se dozvěděli, že tady nejenom existovalo hnutí, ale že se začíná projevovat tak, že je viditelné, bylo to velké povzbuzení. Protože jestli se hýbe NDR, tak je to znamení , že režim končí.
V Lipsku letos vzpomínali nejen na svou masovou demonstraci, ale i na to, jak tisíce východních Němců prchalo přes Prahu do západního Německa. V té době netušili, že za pár měsíců budou žít v jednom společném státě.
