Pět filipínských služek žaluje Hongkong za diskriminaci
Nedělní Hongkong nepatří Číňanům. V centru města v tento den odpočívá i přes 145 tisíc filipínských služek. Nejedna hongkongská rodina se bez nich neobejde. Starají se o děti, vaří, perou a nakupují. Pracují 12 hodin denně, za minimální mzdu, šest dní v týdnu. Přesto nemají v Hongkongu stejná práva jako ostatní imigranti. Pět z nich se ale ústrkům postavily a hongkongskou vládu zažalovaly za diskriminaci.
Ruch nedělního Hongkongu je někdy až nesnesitelný. A to i přesto, že doprava v centru se zastaví a firmy i řada obchodů zavřené.
Z přeplněných ulic, parků a zákoutí je ale slyšet hlavně tagalog - jazyk Filipínců. V Hongkongu jich totiž žije a pracuje asi 284 tisíc, většinou jako pomocnice v domácnosti.
„Přijela jsem v roce 1996. Na Filipínách jsem vydělávala strašně málo. Jsem vystudovaná porodní asistentka, ale doma bych se neuživila, tak jsem se přestěhovala sem, do Hongkongu,“ vypráví třicetiletá Tesie a nepřestává uklízet. Je zvyklá tvrdě pracovat. I přesto už zažila v Hongkongu peklo.
„Můj první zaměstnavatel byl velmi přísný. Nedával mi dost jídla, a tak jsem byla často nemocná. Denně jsem vstávala v šest ráno, poprvé jsem se mohla najíst ve dvě hodiny odpoledne a pak navečeřet, ne dřív než o půl deváté. Hned jak jsem mohla odejít, odešla jsem od něj. Někteří zaměstnavatelé prostě nehledí na pracovní dobu, klidně tě nechají pracovat 12 hodin bez přestání,“ popisuje.
Práce více než 12 hodin denně, týrání hlady nebo dokonce sexuální obtěžování, to jsou časté zkušenosti těchto dívek a žen. Ale známé jsou i horší případy.
„Někteří zaměstnavatelé se nechovají dobře k pomocnicích v domácnosti. Jsou pro ně jen zvířaty. Nerespektují je jako lidské bytosti. Znám spoustu dívek, které bijí, nebo jsem dokonce slyšela, že někoho vyhodili z okna. A když si stěžuješ, tak se tě stejně nikdo nezastane. To je vláda Hongkongu a její politika,“ dodává Tesie.
Méně práv než jiní
Filipínské služky patří v hongkongském imigračním registru do speciální kolonky - pomocnice v domácnosti. Pobírají minimální měsíční mzdu, nesmí bydlet samy, ale pouze u zaměstnavatele nebo pracovní agentury. Po sedmi letech práce a života v Hongkongu pak také nemohou zažádat o takzvané rezidentství jako jiní přistěhovalci.
To vše by se ale mohlo brzy změnit. Pětice Filipínek se totiž vzbouřila a zažalovala hongkongskou vládu a imigrační úřad z diskriminace. První soudní stání pak začíná už za týden.
