‚Ukažte, že je naživu.‘ Policisté ho surově zbili, pak uznali omyl. Z vazby ale Rus stejně odešel s pokutou
Byl pátek 28. ledna a rodina Sergeje Petrošenka už od brzkých ranních hodin zběsile obvolávala všechny možné nemocnice a márnice. Otec dvou malých dětí ze sibiřského Tomsku měl předchozí den dorazit z práce ještě před půlnocí, domů ale nepřišel, ani o sobě nedal nijak vědět. Rodina se později dozvěděla, že skončil na policejní stanici, kde ho surově zbili. Přestože policisté následně uznali chybu, po dvou dnech vazby stejně odešel s pokutou.
Po hodinách zoufalého obvolávání nemocnic zazvonil Petrošenkově manželce telefon. Bylo to neznámé číslo, na druhé straně se ale ozval manželův hlas. Rodině jen ve stručnosti sdělil, že je v policejní vazbě, kde ho policie zbila, a že musel nechat auto na kraji silnice.
Nový zákon má ruské policii zpřístupnit geolokační data lidí. Vzniká ‚v souladu‘ s pokyny prezidenta
Číst článek
Zatímco se Petrošenkova sestra vydala hledat auto, manželka vyrazila na policejní stanici. Dovnitř ji ale nepustili.
„Volali jsme na číslo, ze kterého telefonoval, snad čtyřicetkrát, ale nikdo to nezvedl,“ popisuje pro Rádio Svoboda Petrošenkova žena Nellja, která se později dozvěděla, že číslo patří Ivanu Tereščenkovi z regionálního ředitelství pro vyšetřování kriminality.
Zhruba čtyři hodiny po prvním telefonátu volalo neznámé číslo znovu. „Okamžitě jsem se ho ptala: ‚Mlátí tě?‘ A on odpověděl: ‚Už ne, už mě důkladně zbili‘.“
Bez uniforem, jen v kuklách
Nakonec se rodina dozvěděla, že se Petrošenko nachází na jiné okresní policejní stanici, ani tam je ale nechtěli pustit dovnitř. „Seděli jsme hodiny v čekárně a prosili je: ‚Ukažte nám, že je naživu!‘ Mohli jsme jen rychle nakouknout – jeho obličej byl oteklý, oko měl celé černé a kulhal,“ říká Nellja pro Rádio Svoboda.
Nic bližšího se ale o okolnostech jeho zadržení nedozvěděli až do 29. ledna, kdy byl po soudním jednání konečně propuštěn. Namísto Petrošenka, který měl po ranách od policistů stále problémy s mluvením, situaci pro Rádio Svoboda popsala jeho manželka společně se sestrou Julií Sidorkinovou.
‚Tak si jeď do Ameriky. Tady školu nedokončíš.‘ Účastníci protestů v Rusku čelí nátlaku a výhrůžkám
Číst článek
Když se Petrošenko vracel z práce v tamní továrně, jako obvykle vysadil svého kolegu na křižovatce poblíž jeho domu, krátce na to ale znovu zastavil, aby si dal mobilní telefon do nabíječky. V tu chvíli někdo začal bouchat na okno a křičel, ať vystoupí z auta.
Petrošenko požádal, aby se neznámý člověk identifikoval, místo toho se ale díval do hlavně pistole. Vyděšený proto souhlasil, že vystoupí. Zatímco si ale odepínal bezpečnostní pás, rozbili mu okénko auta a začali ho bít.
„Neznámý muž v černé kukle ho začal bít přes rozbité okno. Následně ho bilo hned několik mužů. Měl modřinu na oku, zlomenou čelist a podlitiny na rukou i na hrudi. Zraněné má i nohy, proto stále kulhá,“ říká jeho sestra.
Následně ho muži vytáhli z auta a donutili nasednout do neoznačeného auta stojícího poblíž. „Neměli uniformy ani žádné insignie. Co si měl myslet?“ ptá se Sidorkinová. Petrošenka tloukli ještě po cestě v autě i na policejní stanici. Ve vazbě mu pak konečně sdělili důvod zadržení – podle policie se měl účastnit krádeže kamionu nedaleko místa, kde ho vytáhli z auta.
„Později za ním přišel policista a řekl: Promiň, člověče, naše chyba. Hledali jsme jiné auto. Pak mu nabídli, že mu zaplatí rozbité okno, pokud bude o věci mlčet. ‚A kdo zaplatí můj obličej?‘,“ cituje Nellja manželovu reakci na nabídku policistů.
Navalnyj podle prokuratury urazil válečného veterána. Navrhuje mu pokutu skoro milion rublů
Číst článek
Místo omluvy pokuta
O dva dny později se uskutečnilo soudní jednání, které Petrošenka shledalo vinným ze správního deliktu neuposlechnutí policisty. Soud sice uznal, že ho příslušníci Národní gardy zadrželi omylem, údajně jim ale „bránil ve výkonu jejich povinností“.
Dokumenty blíže nespecifikují, jak toto „bránění“ mělo vlastně vypadat, za neuposlechnutí úřední osoby ale Petrošenko mohl jít i na 15 dní do vězení. Místo toho mu soud uložil pouze pokutu ve výši 500 rublů, tedy asi 150 korun – přihlédl prý ke skutečnosti, že má doma dvě malé děti.
Petrošenko se proti rozsudku odvolal a jeho rodina zároveň podala stížnost na policejní brutalitu, a to jak u vyšetřovatelského výboru, tak u regionálního státního zastupitelství.
„Zaprvé, nebyli v uniformě a nijak se neidentifikovali. A zadruhé, jak by mohl vzdorovat, když na něj mířili pistolí? Byl vyděšený a nic neudělal. Prostě ho zbili a vytáhli z auta,“ podotýká jeho sestra.
