Teď do Čech nejezdi, píší do Londýna kamarádi české muslimce. Bojí se islamofobie
Vlasy skrývají v šátku, chodí do londýnské mešity, jejich manželé pocházejí z Pákistánu a Palestiny, ale na děti mluví česky. Konvertitky Míšu s Katkou hluboce zasáhlo nedávné krveprolití v Paříži. České muslimky žijící dlouhodobě v britské metropoli se bojí nové vlny islamofobie. Zatímco v Británii se cítí bezpečně, v Česku už zažily několik nepříjemností, včetně fyzického napadení.
„Nic nikomu nic nedělám, dokonce se ani arabským stylem neoblékám. Mám dlouhé šaty, zakrývám to, co žena v islámu zakrývá,“ říká Míša Dobiášová – Syeda.
Je právnička, která před odchodem na mateřskou pracovala v britském úřadu pro bankovní dozor. V Českém rozhlase jste ji mohli slyšet v létě 2012, kdy tančila na slavnostním zahájení londýnské olympiády.
V Británii jsou lidé s islámem většinou dobře obeznámení a vzhledem ke hluboce zakořeněné toleranci se tady Míša cítí bezpečně. Do Česka se teď ale bojí.
S Míšou a Katkou, českými muslimkami, natáčel zpravodaj Jiří Hošek. Ptal se i na jejich zkušenost s postojem Čechů k islámu
„Dokonce mí nemuslimští kamarádi z Čech mi psali, Míšo, teď s malým nejezdi. Teď se to opravdu nehodí, báli bychom se o vás.“
„To, co čtu v českém tisku, to je nahánějící strach. A kde se to v lidech bere? Každý je odborník na šáríu. Jsem právník v sekulárním světě, muslim a docela studovaná ženská a nikde šáría zapsaná není. A všichni v Čechách jsou na to děsně chytří,“ míní Míša.
Na vlast dopustit nedají, ale návrat by byl složitý - kvůli netolerantním lidem
U Katky doma ve východním Londýně obě ženy pohostily reportéra českými bramboráky.
„Vždy budu Češka. Ačkoli jsem muslimka, nemám pocit, že by to zmenšovalo moje češství. V Čechách jsem vyrostla, vyrostla jsem v české kultuře. Necítím se jako Angličanka, i když tady žiji 10 let. Cítím se pořád jako Češka,“ uvádí Katka, která pracovala v britském zdravotnictví.
Tam se nehledí na to, jestli má člověk na hlavě šátek či turban, jen kvůli hygieně musí mít personál odhalené předloktí.
„Svoje děti se snažím učit česky. Řekla bych, že výchovu člověk nezapře, ani bych jí nechtěla zapřít,“ dodává.
Trvalý návrat do Česka si Katka, která je provdaná za kameramana prestižní televize Al-Džazíra, nechystá.
„Například bych měla problém najít práci v zahalení. Nebo bych byly vystavena předsudkům,“ říká Katka, kterou mrzí, že lidé jednají podle svých představ a už je nezajímá, jaký člověk ve skutečnosti je.
Trpká zkušenost
Obě Češky už taky odvykly rasistickým komentářům ohledně barvy pleti, které někdy pořádně zabolí, a které jsou v Británii absolutní tabu. Výčet incidentů z cest do vlasti je smutný a dlouhý.
„Šli jsme po náměstí a samozřejmě, česky nevypadám, mám tmavé oči, mluvila jsem s manželem cizím jazykem. A hned z první zahrádky se ozvalo: co tady ta k*áva dělá?, má v šatech bombu!,“ vzpomíná Míša.
„Jsem na to připravená, ale spíše bych se bála fyzického napadení. To se mi stalo v pražském metru, kde mě paní uhodila do zad.“
Míšu podle vlastních slov už unavuje neustále vysvětlování, že všichni muslimové nejsou stejní. Zatím se prý ve svém okolí nesetkala s nikým, kdo by zastával radikální názory, glorifikoval počínání extremistů z Islámského státu a podobně.
„Té osobě bych asi řekla, že asi vyznává jiný islám, než já. Někdy si říkám, že bych někoho takového chtěla potkat, abych se dozvěděla, jaký korán čtou, kdo je učí? Kam na to chodí? Protože, jestliže se jim například něco v Británii nelíbí, nemusí tady být,“ poznamenává Míša.
