V Polsku sílí hlasy pro otevření archivů totalitní tajné policie
S neblahým dědictvím tajných služeb komunistického režimu se potýkají i naši severní sousedé. V Polsku se nepodařilo prosadit lustrace podle českého vzoru. Společnost už 15 let žije v nejistotě, co vlastně archivy státní bezpečnosti skrývají. V posledních dnech ale i v Polsku sílí hlasy po úplném otevření archivů. Některé informace se z nich už na veřejnost dostaly a způsobily paniku.
Dnes už bývalý novinář renomovaného polského listu Rzeczpospolita Bronislaw Wildstein se rozhodl jednat na vlastní pěst. Archivy tajné policie vlastní a spravuje Institut národní paměti. Jeho vedení je loni částečně zpřístupnilo odborné veřejnosti - historikům a za určitých podmínek také novinářům. Pohroma na sebe nedala dlouho čekat. Bronislav Wildstein pravděpodobně s pomocí nejmenovaného pracovníka Institutu zkopíroval seznam asi 240 tisíc osob se jmény i čísly příslušných svazků a rozeslal ho kolegům z jiných redakcí. Wildstein musel včera z novin odejít, ničeho ale nelituje. Lidé podle něj mají právo vědět, co archivy Institutu národní paměti obsahují.
"Není to majetek Institutu, patří celému národu. Je to jeho minulost a proto má právo o ní vědět vše. A novináři mají právo přístupu k těmto materiálům, aby o nich veřejnost informovali. Od toho tu přece média jsou," řekl Bronislav Wildstein polskému rádiu Zet.
Celá patálie ale není tak jednoduchá, jak se na první pohled zdá. O případ se zajímá prokuratura kvůli úniku osobních dat. Vedení Institutu hovoří o zradě důvěry a zpochybňuje pravdivost seznamů. Obsahují totiž jak jména agentů a konfidentů, tak zcela nevinných lidí. A kdo byl kdo - to se z čísel poznat nedá, říkají šéfové Institutu. Osobě, která tyto údaje vynesla, nezáleželo na tom, co spisy obsahují. Ten člověk se do nich vlastně ani nechtěl podívat. Chtěl pouze zveřejnit jména, ale to nemá nic společného s vědeckým bádáním ani se seriózní žurnalistikou, uvedl profesor Andrzej Paczkowski, člen kolegia Institutu. Mnoho novinářů má Wildsteinovi za zlé, že porušil profesní etiku. Jiní ho zastávají a podepisují petice na jeho obranu - například známý komentátor listu Rzeczpospolita Maciej Rybiński. Celá aféra má podle něj širší souvislosti a rozhodně nejde o divokou lustraci.
"Hovořit o divoké lustraci 15 let po zániku Polské lidové republiky je skandální a urážející. 15 let blokovali lustrace, měli 15 let na to, aby obsah archivů vědecky zpracovali a neudělali nic, tak ať se teď nediví," říká přední polský komentátor. Bývalý polský prezident Lech Walesa se domnívá, že mléko už bylo rozlito, teď už lustrace nikdo nezastaví, musejí ale probíhat civilizovaně.
"Nesmíme nikomu ublížit. Musíme to ale dotáhnout do konce a očistit se. Jinak si s tím někteří mizerové - mezi i politici - budou dál zahrávat," prohlásil bývalý polský prezident, na kterého tajná bezpečnost také vedla spis. Rovněž sociolog, profesor Edmund Wnuk-Lipiňski soudí, že aféra má i své pozitivní stránky. Myslím si, že to urychlí lustrace. Veřejně známí lidé budou chtít co nejrychleji očistit své jméno od podezření, pokud je tajné služby skutečně pronásledovaly, odhaduje polský sociolog.
