„Kvůli medvědovi jsem tu strávil pár nocí. Tehdy se neukázal a bohužel, já se sem nemohu odstěhovat navždy." říká pan Robert. Je policista, v Tatranské Lomnici ho zná každý a každý také ví, že se na něj může obrátit téměř se vším - hlavně s medvědy. Pan Robert je často kvůli bezpečnosti chodí plašit. Toho ze hřbitova se mu ale ještě vyhnat nepodařilo.

„Loni jsem si opatřil psa – rasa karelský medvědí pes – na plašení medvědů. Když jsme tu byli v autě, přijelo další auto a já ho chtěl poslat pryč. A medvěd byl za plotem. Kdybychom ho byli vystrašili, snad by to mělo účinek."

Stop po mladém medvědovi je tu dost, na hřbitově je skoro každou noc. Mezi hroby se válejí střepy a zbytky ze svíček, a pod plotem je v řadě za sebou vyhrabaných hned několik děr. „Vyžírá tady olejové svíčky. Ty levné mu nechutnají. Poškodil také hroby," říká pan Robert. Medvěd má podle něj 70 nebo 80 kilogramů a dokáže se protáhnout i poměrně malou dírou pod plotem.

Zvíře se prý zdržuje asi padesát metrů od hřbitova, přes den se ale nikdy neukazuje. Přesto policisté varují, aby lidé na hřbitov nechodili brzy ráno nebo vpodvečer. A nedivili se, když na náhrobcích objeví podezřelé stopy. V klubech důchodců pak rozdávají píšťalky, aby při příchodu pískali a dělali hluk. 

„Nejlepší by bylo v letních měsících vůbec nezapalovat svíčky. Medvěd ale žrát nepřestane, kam se přestěhuje, nevíme. Je to problém s vícero medvědy," vysvětluje pan Robert. Žádné tragické případy se zatím podle něj v posledních letech neodehrály. Medvědi si ale podle něj stále víc zvykají na lidskou přítomnost. Někde bývá těžké je i vyplašit, protože si na městský zvuk prostě už zvykli.

Pavlína Nečásková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít