Rakouský deník Der Standard se pozastavuje nad otázkou, jakou roli v Bushových plánech hraje NATO. Severoatlantická aliance souhlasí s rychlým zákrokem Spojených států proti Iráku. Měl by být správnou odpovědí na hrozbu nového tisíciletí. Po strategii studené války je zapotřebí přesný a rychlý útok proti státům se zbraněmi hromadného ničení a teroristickým sítím tohoto světa. Pro diplomacii v Bruselu však už není důležité, že tento útok by byl realizován mimo smlouvy NATO. Nasazení vojsk by totiž měla jednoznačně schválit Rada Severoatlantické aliance, a tím by mohlo být americké vojenské dobrodružství lehce vyloučeno.

To by bylo naprosto v pořádku, soudí Der Standard. Stejně jako tvrzení, že reakční jednotka NATO by se mohla zčásti shodovat s evropskou armádou. Ale v pořádku není, že si Spojené státy vzpomněly na NATO teprve nyní. Zasedání svolali od 11.září poprvé, a přitom před útokem na Afghánistán jim byla Severoatlantická aliance zcela lhostejná.Odpověď leží v nové strategii, kterou prezident Bush prezentoval nedávno v kongresu. Chtějí-li Spojené státy vést současnou válku, potřebují rezervy na rychlá pohotová a vyzbrojená vojska. A právě taková bude mít v roce 2006 reakční jednotka NATO, soudí rakouský Standard.

Italský list La Repubblica komentuje vývoj izraelsko-palestinského konfliktu: Arafat teď slaví vítězství. Častokrát jej považovali za vyčerpaného, a přesto je opět tady a ukazuje se zdviženým ukazováčkem a prostředníkem symbol vítězství. Vyhrál bez ústupků, neboť nevydal izraelskému premiérovi Arielu Šaronovi ani jednoho z hledaných mužů. Změna byla opět jednou zapříčiněna Amerikou.

Američané usilují o to, aby Rada bezpečnosti OSN schválila tvrdou rezoluci proti Iráku, musely proto dokázat mezinárodnímu společenství, že jejich spojenec a chráněnec Izrael se bude řídit požadavky Spojených národů. Pro Šarona je to v každém případě trapný nezdar. Obležením ničeho nedosáhl a navíc je nyní Arafat před svým lidem silnější, soudí italský deník La Repubblica.

Americký deník si všímá jihoafrické Botswany, země zasažené nemocí AIDS. V řídce osídlené zemi s 1,6 milióny obyvatel je ohromujících 39 procent dospělé populace infikováno virem HIV. "Jsme na pokraji vymření," varuje prezident Festus Mogae. Botswana je smutným příkladem toho, když se na hrozbu nemoci nereaguje. Ostatní země kde se virus také šíří, jako Čína, Rusko a východní Evropa, by si z toho měly vzít příklad..

Epidemická hrozba ochromila obrovský pokrok, který Botswana za poslední tři dekády uskutečnila. Proměnila se z chudé rozvojové země ve stabilní, demokratický stát s dobrou vládou a silným ekonomickým vzrůstem. Nyní však klesla délka života ze 67 let na 47 a méně. Sociální indikátory, které ještě před nedávnem vykazovaly stálé zlepšení, nyní stagnují nebo klesají. Ekonomika od roku 1990 rostla ročně o 7 procent, loni dokonce dosáhla celých 9 procent, ale letos by mohla klesnout o tři procenta právě kvůli AIDS, píše americký deník.

AIDS se lehce rozšířil, protože Botswana leží na důležitých dopravních křižovatkách, obyvatelstvo je velmi mobilní a sociální zvyky tolerují tak riskantní chování jako nechráněný sex, časté střídání partnerů a sex mezi staršími muži a mladičkými dívkami. Vláda a veřejnost si, stejně jako v mnoha zemích, nechtěly dlouho připustit přítomnost nemoci. V posledních třech letech však zahájila Botswana masivní kampaň, která zahrnuje testy, prevenci léčení a podpůrnou péči pro postižené rodiny.

Vláda si navíc vysloužila mezinárodní chválu za bezplatnou distribuci léků tlumících rozvoj nemoci a také za preventivní program, který se snaží zabránit přenos viru z matky na dítě. Prezident Mogae je mírně optimistický. Doufá, že preventivní programy by mohly zastavit šíření viru na mladé lidi,a tak by mohla v roce 2016 dorůst generace dospělých lidí nepostižených nemocí AIDS, uzavírají The New York Times.

Zuzana Boleslavová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít