Zahraniční tisk: Tokio uvažuje o nákupu atomové bomby
Kromě úvah Japonska o případném nakoupení vlastních jaderných zbraní zahraniční listy také komentují postoj Bushovy administrativy k ekologii a vyvozují z něj, že Spojené státy mohou způsobit pád naší civilizace. Listy píší také o tom, že Slovensko má nový národní sport - kroucení hlavami.
V Hirošimě se u příležitosti výročí jaderného bombardování konala konference o nukleární energii v současném a budoucím Japonsku. Informují o tom Japan Times. Japonsko je jedinou zemí na světě, na kterou byla použita atomová bomba. Současně je ale chráněno americkým protijaderným deštníkem, což způsobuje značně rozporuplné názory.
Diskuze o zbraních hromadného ničení v Severní Koreji ale otevřela hlubší rány. Japonci severokorejský postoj v podstatě chápou. Vlastnictví jaderných zbraní sice přináší velké ekonomické ztráty, ale na druhou stranu dává zdání bezpečnosti. A svět dosud neposlal jasný vzkaz o jaderném odzbrojování, píše deník. Japonce ale děsí, že první na řadě by pro Pchjongjang byli oni. Jsou totiž spojenci USA v Asii a přímo na Američany si Kim Čong Il určitě netroufne.
Pomohly by v takovém případě USA Japonsku? To byla nejčastěji skloňovaná otázka na hirošimské konferenci. Je totiž pravděpodobné, že hrozba korejských jaderných zbraní změnila postoj Spojených států k ochraně Japonska. Optimisté ale doufají, že Američané si takovou blamáž nedovolí. Nepomoci svému největšímu spojenci by jejich postavení v Asii úplně zničilo. Co ale rozhodně Japoncům nepomůže, jsou debaty o případném nakoupení vlastních atomových zbraní. Tohle určitě nikam nevede, varují Japan Times.
Za sto dní od konce války v Iráku se Američané mohli v této zemi leccos naučit, myslí si International Herald Tribune. Když už nic jiného, tak alespoň od dávných civilizací, které tu sídlily. Prosperující Mezopotámie zanikla proto, že se nedokázala vyrovnat s výkyvy počasí. Postupující vedro a vysoušení způsobovalo nárůst procenta soli v půdě. Proto museli Mezopotámci přejít z pšenice na pěstování žita. Ale ani žito nevydrželo postupující zasolování oblasti a tak Mezopotámie zanikla.
Dnes k nekvalitní půdě přibyla i řada dalších problémů. Většinu z nich si ale způsobují sami Američané. Hlavně Bushova administrativa, která zatvrzele odmítá chovat se ekologicky. Jediné, co za poslední měsíc udělala, byla kampaň, která měla napravit Bushovu pošramocenou ekologickou pověst. A to jen proto, aby se ho novináři neptali na nepříjemné otázky. Jenže tady už nejde jen o politikaření. Jde o záchranu celé civilizace. Dodává International Herald Tribune.
Každý národ má svůj národní sport. V Číně stříleli na ulicích do vrabců, Španělé honí býky po aréně. A Slováci? Ti kroutí hlavami, píší slovenské Hospodárské noviny.
Tenhle sport se u nás v posledních letech stal přímo populárním, píše deník. Reformy ve zdravotnictví, školství, narůstající ceny - to vše nás nutí kroutit hlavami. Člověk se bojí, aby nám tu kratochvíli parlament nezrušil. Protože tím neustálým kroucením bychom mohli způsobit globální ochlazení planety. Naši zákonodárci už přece schválili jinačejší nesmysly.
Naštěstí je to tak, že kroucení hlavami není žádnou novinkou. V minulosti se také vždycky našel někdo, kdo profitoval na druhých. Ostatním nezbylo nic jiného, než jen kroutit hlavou. Tomu se říká pokrok, žertují Hospodárské Noviny.
Polský list Rzeczpospolita se ptá, co bude s Ázerbajdžánem, až odejde jeho současný vládce Gejdar Alijev. . Prezident byl totiž převezen z turecké vojenské nemocnice na kliniku v americkém Clevelandu a o jeho zdravotním stavu se nejen v Ázerbajdžánu živě spekuluje. Z článku s názvem "Co bude po Alijevovi" cituje náš varšavský zpravodaj Českého rozhlasu Pavel Novák:
Je jisté, že i když se Aliev senior uzdraví, dny jeho 30leté vlády jsou sečteny. Ázerbajdžán čekají velké změny a tedy i destabilizace. V zemi, která má tak důležitou strategickou polohu, ropné bohatství a k tomu je ještě znesvářená s nejbližším sousedem kvůli prohrané válce o Náhorní Kačabách, hrozí destabilizace vnitřní explozí. Starý prezident předvídal takový scénář, a chtěl proto včas připravit svého nástupce. Vybral si nejjednodušší možnost - dynastickou. Veškerá moc má přejít do rukou jeho syna Ilhama, spěšně jmenovaného premiérem.
Nejzávažnější otázka teď zní: Jak dlouho se Alievovi juniorovi podaří bez otcových zkušeností a charismatu udržet moc? Zvlášť jestli bude muset skloubit protichůdné zájmy uvnitř vládnoucího klanu. Mohou se znovu objevit zapomenuté konflikty. Určitě se najdou i ochotní, kteří budou chtít konflikty zvenčí rozdmýchat. Zakavkazská oblast je příliš bohatá na ropu a příliš strategicky důležitá, než aby bylo možné tuto šanci nevyužít, uzavírá Rzeczpospolita.
