Abby Cohen Smutny: Trend arbitráží v České republice je zcela přirozený
Česká republika proslula několika známými arbitrážemi. Například kauzou Diag Human nebo sporem s japonskou Nomurou o podíl v Investiční a poštovní bance. Nyní se chystá další velký případ. Tentokrát kvůli investicím do solární energie. Fenomén arbitráží nejen v České republice, ale i po celém světě sleduje partnerka ve společnosti White & Case Washington Abby Cohen Smutny.
Je pravda, že v České republice narůstá počet arbitráží?
Je těžké říci, jestli ten počet skutečně roste nebo jestli se počet vyšplhal na určitou úroveň a tam už se udrží. Česká republika není v tomto ohledu žádnou výjimkou, to se děje i jinde. Musíme akorát rozlišovat dva základní typy arbitráží. Spory mezi soukromými subjekty, tam k nárůstu dochází mimo jiné proto, že se rozvíjí globalizace a posiluje mezinárodní hospodářství. Tady zřejmě ten nárůst bude pokračovat, protože se z arbitráže stává standardní způsob řešení těchto sporů. Na druhé straně jsou spory z investic, tedy když se soukromý subjekt soudí se státem nebo vládou. Tam lze předpokládat, že objem sporů dosáhl vrcholu a na něm už nejspíš setrvá.
Kdo za nárůst arbitráží může? Je to špatným českým právem obecně nebo tím, že se v České republice právo jednoduše tolik nedodržuje?
Pokud jde o důvod rostoucího počtu sporů z investic, tedy sporů o bilaterálních dohodách, tam je to jasné. Těch smluv přibývá, proto přibývá i sporů. Navíc ekonomiky rostou a přitahují investice. V té podnikatelské sféře jsou spory naprosto přirozené. Máme zde zdravě se vyvíjející silnou ekonomiku s aktivní hospodářskou činností a zvyšující se počet zahraničních investic. Takže je symbolem zdravé ekonomiky, že k těmto sporům dochází. Také je důležité si uvědomit, co je pro obě ty strany jednodušší, zda se obrátit na soud nebo využít možnosti rozhodčího řízení. Trend arbitráží v České republice je zcela přirozený. Ten samotný počet rozhodčích řízení navíc vůbec není důležitý, důležité je, jak vyznívají ty nálezy. A v neprospěch státu rozhodně nezní většina rozhodnutí. Jedná se spíš o menšinu.
Lze zhodnotit, zda je Česká republika ve sporech úspěšná?
Toto bylo podrobeno statistickému zkoumání. Obecně lze říci, že je to zhruba půl na půl. Asi v polovině případů je úspěšný stát a v polovině investor. Zajímavé ale je, podívat se na výši nároků a výši plnění. Plnění, která jsou přiznávána v rozhodčích nálezech jsou v naprosté většině o půlku menší, než byl původní návrh obžaloby. Co se týče toho, jak si stojí Česká republika, tak musím říct, že je asi tak v tom středu. Řada žalob byla zamítnuta, někdy bylo rozhodnuto v neprospěch České republiky. Ale i v případě neúspěchu musíme myslet na to, že stát tím řízením získává zkušenosti, díky kterým si příště povede lépe a bude úspěšnější.
Arbitráží nyní vyhrožují České republice například investoři do solární energie. Ti nesouhlasí s retroaktivními zásahy českého státu do dříve platného práva. Má Česká republika podle vás šanci v této arbitráži uspět?
Je pro mě obtížné se vyjadřovat k jedné konkrétní události. Takže vám mohu spíš říct, jak jsou tyto spory posuzovány obecně. Musím také zdůraznit, že to není pouze Česká republika, která tyto věci řeší. Podobná situace je například ve Španělsku. Když zahraniční investor investuje v určité zemi, nemá žádnou záruku, že tam nedojde k žádným legislativním změnám. Různí investoři to řeší jinak. Někteří si sjednají ochranu ve smlouvách nebo licencích. Pokud by došlo ke změnám, budou pak mít zajištěnou určitou ochranu. Pokud tedy předpokládáme, že dojde k žalobám, muselo by se velmi dopodrobna prozkoumat, zda nějaké takové přísliby byly dány. A pokud tomu tak bylo, zda došlo k jejich porušení. Také nesmíme zapomenout na to, že je rozdíl, zda se jedná o investici domácí nebo zahraniční. Tam by se samozřejmě ochrana dle úmluv o ochranně investic vztahovala pouze na zahraniční investice.
