Čechům chutnají donuty. Zájem o sladké pečivo roste
Češi objevují smažené americké koblihy se sladkou polevou a náplní - tzv. donuty. Nový trend přinesl hlavně do velkých měst výrobny s vlastními recepturami a originálními příchutěmi. Jen v Praze jich najdou nadšenci zhruba desítku. K podnikání americké koblihy inspirovaly i lidi, kteří se pečení nikdy ve velkém nevěnovali.
Jednatřicetiletý Lukáš Vašek servisoval pro mezinárodní společnost klimatizace v obchodních centrech a šéfoval 27 podřízeným. Život v autě a nepřetržitě na telefonu vyměnil na jaře letošního roku za zástěru a vstávání ve tři ráno. V dubnu totiž otevřel svůj krámek s vlastnoručně dělanými koblihami z croissantového těsta. Když mu jde práce od ruky, upeče jich do otevíračky dvě stovky. Před polednem už mívá ve vinohradském krámku vyprodáno.
„Otevřel jsem 6. dubna, takže teďka je to trošku víc než tři měsíce. Těch prvních 14 dnů tady nebyl nikdo, zašlo tak pět lidí,“ říká. Dnes milovníci sladkého těsta s polevou přijíždí na ochutnávky ze všech měst v republice nebo volají do obchodu a rezervují si koblihy na odpoledne.
Do svého vysněného byznysu investoval Lukáš přes půl milionu korun. V malém prostoru si připravuje těsta i polevy a kroblihy, jak jim říká, smaží v malých fritovacích hrncích. Profesionální vybavení, ani velké stroje nemá. I proto nedokáže uspokojit poptávku. „Tady to všechno fakt dělám rukama, nemám na to ty stroje, protože tady v tom prostoru to ani nejde. Netušil že to půjde tak rychle, že je budu potřebovat, ale už by byly potřeba.“
Rozšířit síť poboček svého Oh Deer Bakery zatím nechce, hledá ale prostor pro výrobnu. Přiznává, že bude muset od dubna už podruhé zdražit. A to kvůli ceně másla. „Když jsem začínal, tak máslo vycházelo snad na 32 korun, no teďka nejde pod 48. Ono se to nezdá, ale denně spotřebuju pět až 6 kilogramů.“
Kulaté koblihy s dírou uprostřed živí i sestry Michaelu Svobodovou a Janu Štěpánovou. Hlavní motivací k podnikání byly jejich děti, které sladké donuty s polevou milují. Firmu založily před rokem a zájem o vlastnoručně vyráběné koblihy testovaly nejdřív při prodejích na trzích.
Krámek v centru Prahy sestry otevřely na jaře a denně prodají 150 koblih. Recepty si vymýšlejí samy, inspiraci čerpají třeba i z Japonska. „Myslím, že konkurenční boj se nás nijak zvlášť netýká, šlo nám spíš o to vytvořit hezký místo uprostřed rušný Prahy, což se myslím povedlo. Je možné u nás posedět a dát si donut, který neobsahuje umělá barviva ani příchutě, je zdobený čerstvým ovocem, kvalitní čokoládou nebo květinami.“
Výjimkou tak nejsou v nabídce jejich Donuterie třeba ani levandulové příchutě. Mezi nejoblíbenější ale patří slaný karamel nebo kokos s bílou čokoládou. Celkem Jana s Michaelou vytvořily už 25 příchutí. Samy přiznávají, že rozjely svůj byznys ve správný čas. Češi totiž letos propadli kouzlu smažených koblih se sladkou polevou.
Podle food blogerky Juliany Fischerové je to tím, že trend donutů dorazil z Ameriky přes Evropu do Česka právě teď. „Vzhledem k tomu, že v Amerických státech je to velký trend, tak to se vždycky zopakuje s pětiletým zpožděním tady co tam. Samozřejmě koblihy v určité formě mají tradici u nás i u nich. Je to dobré, sladké, barevné a ještě o něco zábavnější než ty naše plněné, kde je krása náplně trošku skryta.“
S tím souhlasí i technolog v oblasti pekárenství, Martin Hanus. Výrobci donutů podle něj prostě zaplnili díru na trhu. Zároveň ale připomíná, že jejich cena je vyšší než běžných sladkostí v cukrárnách. „Překvapila mě cena, který u velkých koblih s dírkou, amerických donutů, je kolem 50 korun, což si myslím, že pro českého zákazníka je hodně, ale i tak je vidět, že se to prodává, když ten výrobek je kvalitní.
Jen v Praze najdou nadšenci sladkostí zhruba desítku prodejen donutů. V devadesátých letech se v Česku na trhu objevily podobné výrobky od společnosti Donkin Donuts. Úspěch, jako novodobé koblihy ale nezaznamenaly a z trhu nakonec firmy odešla.
