Christensen: Za krizi nemohou politici, ale lidé, kteří je volí

Řecké referendum o přijetí zahraniční pomoci se zřejmě nekoná. Včera vpodvečer to přiznal řecký premiér Papandreu, který tak podlehl tlaku zahraničních partnerů i členů vlastní strany. Jeho pondělní nápad nechat rozhodnut lidi o tom, zda země splní podmínky záchranného balíčku, a nebo zda zvolí s největší pravděpodobností nekontrolovatelný bankrot, ale znovu připomněla, jak výrazně do řešení současné krize v eurozóně může promluvit veřejné mínění.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Výkonný ředitel Saxo Banky Lars Christensen | Foto: Saxo Bank

Je to problém? I na to se v dánském Hellerupu zeptal Roman Chlupatý spoluzakladatele a nynějšího výkonného ředitele Saxo Banky Larse Christensena.

Přehrát

00:00 / 00:00

Se spoluzakladatelem a nynějším výkonným ředitelem Saxo Banky Larsem Christensenem mluvil Roman Chlupatý

Je jasné, že pokud máte systém, v rámci kterého rozhoduje většina, a ta většina má zájem na tom, aby státní podpora a iracionální opatření nadále fungovaly, vždy bude těžké věci změnit. Pokaždé se totiž najde nějaký populista, který právě toto bude připraven lidem naslibovat. Jeho cílem přitom bude jen dostat se k moci a pár let se tam udržet. Takže ano, určitě je v samotné podstatě našeho systému velmi významný problém.

Je to sebezničující. Vezměte si, jak to například dopadne zde v Dánsku. 66 procent voličů nějak závisí na státních příspěvcích. Což znamená, že 34 procent vydělává, rozumíte? Proč by těch 66 procent hlasovalo proto, že si od 34 procent bude brát míň? To je přirozené. Připomíná to příběh o tom, jak dva vlci a ovce hlasovali o tom, kdo z nich by měl být k obědu.

Do jaké míry je podle vás za současnými problémy třeba hledat nedostatečně kvalitní politické vedení, které nedokáže nabídnout vizi, které nedokáže lidi inspirovat?

Myslím, že nemůžete vinit politiky. Můžete vinit lidi, kteří je zvolí. Lidé mají politiky, které si zaslouží, které zvolí. Ale jinak s vámi musím souhlasit. Skutečně kolem sebe nevidím mnoho politiků, kteří umějí vést. Pokud bych měl dát příklad někoho, kdo se nebojí vést, tak asi řeknu britského Camerona. Ten udělal mnoho rozumných věcí. Možná ne dost, ale alespoň udělal něco správně.

Co se Spojených států týče, tam je politické vedení velmi slabé. A světové ekonomice ani trochu nepomáhá. No a mnohé vlády ve velkých evropských zemích také nejsou nijak zvlášť dobré. Ale opakuji, lidi volí toho, koho volí. Mají toho, koho si zaslouží. To není chyba politiků. To je chyba voličů.

Někteří známí ekonomové, jako třeba Warren Buffet, možná i proto začali mluvit do politiky. A politici nejen v Americe jim naslouchají. Je to podle vás budoucnost?

Obecně podle mě platí, že by měli politici byznysmenům více naslouchat. Koneckonců, je to byznys, který generuje peníze, které stát pak distribuuje. Čím víc se tedy bude byznysmenům naslouchat, tím lépe. Ale žijeme v demokracii. A v té se o tyto věci starají politici. Byznys se stará o jiné věci. Warren Buffet je ale v této souvislosti špatný příklad. Jeho rada je špatná. Pokud chce platit vyšší daně, proč je neplatí? Může dát všechno, co má. Je hrozně jednoduché pro osmdesátiletého chlapa, který má v bance 60 miliard, něco podobného říkat. Myslím, že on není moc dobrým příkladem. Možná je čas, aby šel do penze. Nevím, co mu brání. Pokud skutečně chce platit vyšší daně, jsem si jistý tím, že to úředníci rádi přijmou.

V Dánsku dokonce ministerstvo zřídilo účet, na který jste mohl poslat své peníze, pokud jste chtěl platit vyšší daň. Co vím, tak po třech letech po jeho zřízení na něm bylo 10 000 dolarů. Lidé prostě nechtějí platit daně. Chtějí ale, aby všichni ostatní daně platili.

Co by vás přesvědčilo na podobný účet přispět. Co by se muselo stát, abyste měl pocit, že se stát z krize skutečně poučil a že tak možná má smysl ho nějak výrazněji podpořit?

Já bych nikdy na podobný účet nic nedal. Jsem si totiž naprosto jistý tím, že pokud na něj dám milion, tak ho utratí méně efektivně, tak to na růst ekonomiky bude mít méně pozitivní vliv, než když ten milion utratím já. Jakýkoli transfer prostě z pohledu růstu není a nemůže být přínosný. Jistě, cílem může být něco jiného: pomoci lidem v nouzi, bezpečnost a tak dále. Ale nikdy to nezajistí růst. Tvrzení, že teď vyšší veřejné investice zajistí růst je prostě scestné. Tak to nefunguje.

Co funguje je nechat lidi, aby žili své životy. Udělejte to tak, aby pro ně bylo atraktivní pracovat. Nezatěžujte byznys množstvím předpisů. Nesmí to být džungle, ale také těch pravidel nesmí být moc. Nedaňte firmy tolik, že nemají chuť vytvářet nová pracovní místa a nebo nemají chuť zariskovat a pustit se do nových projektů. No a přesvědčte se o tom, že veřejný sektor utrácí jen tolik, co je nezbytně nutné, aby utrácel.

Roman Chlupatý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme