Fotbal proti válce. Syrští hráči sní o bezpečí, kariéře i mistrovství světa

V jejich zemi už sedmým rokem zuří krvavý konflikt. Fotbal v Sýrii ustoupil válce a tamní liga se stáhla jen do území kontrolovaných vládou. Navíc trpí nedostatkem peněz. Reprezentace ale stále bojuje o účast na MS, i když domácí zápasy musí hrát tisíce kilometrů daleko.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Syrští fotbalisté mají stále šanci probojovat se z asijské kvalifikace na MS | Foto: Syrian Soccer Site

Když na začátku října vyhráli v Číně 1:0, způsobili jednu z největší senzací bojů o mistrovství světa. Říše středu investuje do fotbalu miliardy, jejich vlast téměř žádné. Přesto mají fotbalisté Sýrie šanci kvalifikovat se na šampionát a připravují se na zápas o naději. Věří, stejně jako věří v budoucnost své země.

23 fotbalistů se před klíčovým zápasem s Uzbekistánem ubytovávalo v hotelu, někteří živě diskutovali o fotbalových hvězdách, jiní tiše koukali do mobilu a posílali zprávy domů. V přítomnosti reportérů BBC se ale na domácí utkání nemohou připravovat v Sýrii, ale 7 tisíc kilometrů daleko. Na poslední chvíli se reprezentace dohodla v Malajsii. Jinak hrozilo, že nenastoupí vůbec.

Yusra plave o život: Dokument o syrské uprchlici, která se dostala až na olympiádu

Číst článek

„Pokud chceme, aby naši hráči hráli v zahraničí, potřebujeme, aby národní tým hrál své zápasy také mimo zemi,“ vysvětluje BBC asistent trenéra národního týmu Tarek Jabban. Sám ví nejlíp, jak se fotbal v jeho zemi propadl. Před lety byl kapitánem národního týmu a je přesvědčen, že aktuálně se na fotbalovou kariéru v zemi připravovat prakticky nelze.

Většině hráčů národního týmu se už podařilo do zahraničí dostat. Kapitán Ahmad Al Salih hraje v Číně, útočník Omar Charbin v Saúdské Arábii. Jeho bratranec Osama Omari přestoupit nemůže. Je sice nejlepším střelcem syrské ligy, ale byl povolán do armády a v reprezentaci je jen díky speciálnímu povolení.

Soutěž bez peněz i bez diváků

Liga se v průběhu války nezastavila, ale hrála se pouze na územích, které ovládala vláda, fakticky pak pouze na dvou místech. V hlavním městě Damašku a v přístavu Latákie na západě země nedaleko hranic s Tureckem.

Jak vládní síly získávají kontrolu nad dalšími městy, rozšiřuje se znovu i soutěž, nedávno se začaly zápasy hrát v Aleppu, odkud se povstalci stáhli na konci loňského roku.

Rychlý návrat fotbalu může a možná i má vyvolat dojem, že válka je u konce a život se vrací do normálu.

To je ale podle reportérů jen iluze. Liga je v krizi. Na hřištích sice nechybí obrovské plakáty s prezidentem Bašárem Asadem, na hrací ploše ale téměř chybí tráva a v ochozech diváci.

Roky ekonomických sankcí a devalvace měny se podepsaly i na platech pro hráče. Lepší hráč syrské ligy si měsíčně vydělá asi 200 dolarů (v přepočtu asi 5 tisíc korun). To je sice nadstandardní výdělek na Sýrii, v kontextu regionu ale minimální. Soukromé investice do fotbalu nejdou a nad vodou ho drží jen vládní příspěvky.

„Těžká situace v Sýrii se odráží na sportu. Vím, že hodně hráčů čelí těžkým životním podmínkám. Proto mnozí z nich hledají každou příležitost, aby mohli hrát fotbal profesionálně za hranicemi. Aby mohli odejít, dostat sebe a svou rodinu ze země a mít lepší život,“ říká Mohannad Ibrahim. Dnes 30letý fotbalista se zkoušel prosadit i v Česku, nyní kope v Jordánsku.

Fotbal jako naděje pro uprchlíky

Dostat se ze země a mít lepší život, to je hlavní cíl mnoha Syřanů. Od začátku konfliktu v roce 2011 odešlo ze země více než 4 a půl milionu uprchlíků.

„Když začala válka, na náš dům dopadl granát a zabil mého bratra. Byli jsme nuceni opustit domov a najít útočiště,“ vzpomíná Mohammad Al Chalaf, jeden z 80 tisíc uprchlíků v jordánském táboře Zátarí 11 kilometrů od hranic.

Al Chalaf je jedním z mála uprchlíků, který má dovoleno opouštět tábor. Po přerušení kariéry doma si totiž našel angažmá ve zdejším klubu. Je to sice druhá liga a zadarmo, ale to je prý jen začátek.

Fotbal je náplní dní také pro Issama Al Masriho. Ze Sýrie utekl v 18 letech, nyní ve dvaadvaceti v Zátarí trénuje malé fotbalisty i fotbalistky. Původně se do projektu financovaného přes UEFA a asijský fotbalový rozvojový fond přihlásily tři dívky, nyní jich je tisíc. Jen okolo hřišť musí být plachty, které odkazují na loňský evropský šampionát, rodiče dívek totiž často nesnesly, aby jejich dcery trénovaly veřejně.

Klíčový zápas

Finanční pomoci se nakonec dostalo i reprezentaci Asijská fotbalová federace AFC se zavázala, že reprezentaci pokryje náklady na cestování a hotely, celkem ve výši dvou milionů dolarů.

„Je to nástroj, který se snaží dát Syřany dohromady. Naše výsledky nás mohou spojit tak, jak to bylo před válkou,“ říká Kouteibah Al Refai, neplacený sekretář syrského fotbalu, jenž vedl jednání, která nyní vrcholí cestou dlouho 14 a půl tisíce kilometrů.

Malým symbolem spojení Syřanů je i Firas al Chatib. 33letý útočník v minulých letech veřejně vyjádřil podporu opozičním silám a byl z reprezentace vyřazen. Nyní je ale na přímluvu trenéra znovu v kádru. I on se tak v malajsijském městě Malacca koncentruje na zápas. Pokud Sýrie Uzbekistán porazí, přiblíží se postupu do play-off. Pokud se to podaří, čelila by ještě soupeři ze Severní Ameriky. Jde o těžké překážky, syrský tým je ale už teď hrdý na ty, které doposud překonal.

Vojtěch Man Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější:

Nejčtenější na Facebooku

Nejčtenější na Twitteru