Výpady a útoky vůči LGBTQ+ lidem nezaznívají ve veřejném prostoru jen na Slovensku. V Česku je můžeme v různé míře slýchat od čelních politických i katolických představitelů.

Přehrát

00:00 / 00:00

„Slýcháme výroky, že kdyby gayové a lesby nebyli tak aktivní, nic by se nestalo. Vychází však z mylného dojmu, že LGBTQ+ lidé už rovnosti dosáhli a aktivismem jen provokují. K rovnosti ale máme daleko.“ Poslechněte si celý komentář Johanny Nejedlové

Mnoho se dá poznat i z toho, co politici nedělají. Mohli by dát jasně najevo, že LGBTQ+ lidé nejsou občané druhé kategorie. Stačí k tomu zrovnoprávnění manželství a povolení adopcí. Znamenalo by to uznání toho, že i gay lidé jsou normální lidé a mohou být dobrými rodiči pro děti, o které se jejich biologičtí rodiče nemohou starat.

Místo toho dlouhodobě čteme od všemožných politiků odsudky LGBTQ+ rodin. Ve své předvolební knize napsal například premiér Petr Fiala, že nikomu nebrání, aby žil s kým chce, ale že po něm nikdo nemůže chtít, „abych věřil, že lidé stejného pohlaví mají vytvářet manželství a rodinu, která se rovná té přirozené“. Na rodinu mu prý nemáme sahat a naopak ji máme chránit.

Před kým? Považuje Fiala LGBTQ+ lidi za někoho, před kým se musíme chránit? Třešničkou na dortu jsou jeho aktuální vyjádření ke střelbě, v nichž odsoudil násilí, aniž by vůbec zmínil LGBTQ+ komunitu.

Ve stejném duchu se to povedlo napsat Marianovi Jurečkovi na jeho facebookovém profilu.

Marek Benda (ODS) straší tím, že manželství homosexuálů povede k muslimskému mnohoženství a že „je snaha prosadit uzákonění manželství homosexuálních párů součástí celkové snahy destruovat západní civilizaci“ a sám by nejraději zrušil i registrované partnerství. Obdobně se vyjadřují třeba i Alexandr Vondra a Jan Skopeček (ODS).

Marian Jurečka (KDU-ČSL) si nechává radit od Jany Jochové z Aliance pro rodinu, která veřejně prohlásila, že kdyby byl její syn homosexuál, poslala by ho na léčení.

A takových lidí má kolem sebe vládnoucí koalice Spolu víc. Jen o jeden hlas neprošla v senátu nominace na ombudsmana Jakuba Kříže, který má také vazby na Alianci pro rodinu i ultrakonzervativní Opus Dei a jeho veřejné odsudky homosexuality se dají snadno dohledat.

Spolu mluví o posunu na Západ, ale jejich přístup k rovnosti je zcela východní. Především utvrzují veřejnost v tom, že nenávidět LGBTQ+ lidi je v pořádku. A od slov a přesvědčení není daleko k činům.

Rovnost ještě není

Slýcháme často výroky, že kdyby gayové a lesby nebyli tak aktivní ve veřejném prostoru, nic by se nestalo. Že LGBTQ+ „propagandy“ je všude moc.

Tyto výroky vychází z mylného dojmu, že LGBTQ+ lidé už rovnosti dosáhli a svým aktivismem jen provokují. K rovnosti ale máme poměrně dost daleko. Dokazuje to i výzkum veřejného ochránce práv z roku 2019. Že jsou LGBTQ+ lidé diskriminovaní si myslí jedna třetina veřejnosti oproti třem čtvrtinám LGBTQ+ osob.

LGBTQ+ lidé se přitom reálně setkávají s nejrůznějšími předsudky a stereotypy. Nejčastěji s tím, že by si svou orientaci měli nechat na doma, což zažily dvě třetiny respondentů. 55 procent respondentů mělo zkušenost s obtěžováním, s fyzickým/sexuálním napadením nebo vyhrožováním násilím pak 15 procent dotázaných. 11 procent veřejnosti si myslí, že by se gayové a lesby měli léčit a 7 procent populace se domnívá, že homosexuální pohlavní styk by se měl léčit.

Tolerujeme nepříjemnosti

Moc bych si přála, aby už LGBTQ+ aktivismus potřeba nebyl. Dokud ale ve veřejném prostoru zaznívá tolik homofobních výroků a dokud jsou queer lidé diskriminovaní, potřebujeme ho.

Nedávno mi můj kamarád vyprávěl, že se se svým klukem nechytne na ulici za ruku, protože nechce čelit odsudkům. A že vlastně nechce dělat žádný coming out, ale přeje si, aby bylo úplně jedno, jestli chodí s holkou, nebo s klukem. Respekt k LGBTQ+ lidem by se měl projevovat tak, že je přijmeme jako běžnou součást našich životů a bytí.

Měli bychom přestat mluvit o toleranci, když chceme mluvit o našem vztahu k LGBTQ+ lidem. Většinou tolerujeme něco jako bolest, hlučné sousedy, hmyz nebo příšerné počasí. Vždycky je to cosi nevítaného a vždycky můžeme tolerovat na určité škále – hodně, trochu, málo.

To, že mluvíme o toleranci, jen podtrhuje, že jsme queer lidi ještě nepřijali. LGBTQ+ komunita si zaslouží náš respekt. Nedá se totiž respektovat jen trochu.

Nevím, jestli můžeme předejít dalšímu zločinu z nenávisti. Ale vím, že přehlížení diskriminace rozhodně ničemu nepomůže – viděli jsme to na příkladu nenávisti k Židům.

Musíme udělat všechno pro to, abychom si mohli s čistým svědomím říct, že jsme se vždycky proti homofobii vymezovali a snažili se LGBTQ+ lidem ukazovat, že jsou plnohodnotnou součástí společnosti.

Autorka je publicistka, spoluzakladatelka spolku Konsent

Johanna Nejedlová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít