V 90. letech se animovaná adaptace jednoho z příběhů Tisíce a jedné noci stala událostí. Aladin byl nejenom první disneyovkou pojednávající (i když trochu problematicky) o arabské kultuře, ale také prvním snímkem animačního studia, s níž bylo spojeno velké herecké jméno, a to Robina Williamse.

I přes protesty tohoto geniálního komika a imitátora si tehdejší vedení společnosti nenechalo ujít příležitost a na jeho hlasovém vkladu postavili marketing celého filmu, což vedlo ke známé mediální kauze zahrnující jeden velmi drahý obraz od Pabla Picassa a veřejnou omluvu o několik let později.

Když se před pár lety oznámilo, že Guy Ritchie připravuje hraný remake, automaticky u fanoušků původního filmu vyvstaly dvě otázky: Je to nutné? A existuje vůbec někdo, kdo by se mohl pokusit přiblížit laťce, kterou zesnulý Williams v roli neustále hlasy měnícího, tvar střídajícího a hlášky pálícího Džina nasadil?

Nevděčná role nakonec připadla Willu Smithovi. Když ho první trailer představil v modré barvě a animovaném vzezření podpořeném počítačovými efekty, rozeznělo se mezi lidmi jasně znějící ne. A další krátkodobá bouře na sociálních sítích byla na světě.

Výsledný snímek nicméně ukazuje, že sázka na Smithe vyšla. Jeho Džin drží vyprávění pohromadě, dává mu šmrnc a barvu a většinu času nakonec ani není modrý. Vůbec nejlépe se mu daří, když se nesnaží jít ve Williamsových stopách, ale v podstatě hraje sám sebe — nebo alespoň své ikonické charaktery z Fresh Prince nebo Hitche. Což především znamená, že rapuje, rozdává energii všude kolem sebe a celkově příběh svádí do rytmu černošského hip hopu.

Pohádka z fiktivního království Agrabah zůstává víceméně stejná. Princezna Jasmína (Naomi Scottová) a pouliční zlodějíček Aladin (Mena Massoud) poznají uprostřed dobrodružství, jehož součástí jsou kouzelné koberce a lampy s džiny, kteří dokáží splnit svým majitelům tři přání, že je v životě nejdůležitější, aby byl člověk sám sebou.

Některé rysy známého příběhu ale tvůrci nové verze přizpůsobili dnešní době a očekávání mladší generace diváků. Jasmína tak například před sultánem (Navid Negahban) obhajuje své právo vládnout Agrabahu a při střetu s hlavním záporákem, mocichtivým vezírem Džafárem (Marwan Kenzari), zpívá novou emancipační skladbu, která je dost chytlavá na to, aby se v oblíbenosti vyrovnala mnohaletému suverénovi disneyovských písní Let It Go z Ledového království.

Parkourista Aladin přišel o plandavé kalhoty podle rappera MC Hammera, ale zato dostal nové svršky, aby neběhal po pouštním městě jen tak v rozhalené vestičce a dal nám šanci vnímat i jeho obličej. Přece jenom je to rodinný film.

Ve finále si hraný Aladin svou existenci docela uspokojivě obhájí tím, že nabídne ozkoušený příběh zaktualizovaný o pár vítaných motivů a trochu reprezentativnější obsazení. Nevyhne se vlastním kontroverzím, ani se úplně nezbaví označení slabého odvaru bollywoodského filmu. Někdy přitom navíc zakopne o vlastní nohy na nedostačujících efektech, když se pokusí dohnat možnosti animace. Nic ale v podstatě nebrání tomu, abyste z kina odcházeli s jednou z písní zaklíněnou v hlavě v jedné kontinuální smyčce.

Snímek Aladin měl v českých kinech premiéru 23. května.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít