Festivalové Vary, den čtvrtý: O půlnoci najdete věčné mládí a zamilujete se v posilovně
Je cosi zvláštním způsobem uklidňujícího na tom, že pokud se při karlovarském festivalu o půlnoci vyskytnete ve Velkém sále hotelu Thermal, vždycky se stran filmového zážitku dočkáte něčeho veskrze bizarního a zároveň syrově lidského. A dost možná také zalitého hektolitry krve. Naštěstí tahle festivalová pamětihodnost nenabízí 4D promítání.
Máloco o půl druhé ráno stmelí tisícihlavé publikum v kolektivním úžasu jako jeptiška vyřezávající si dildo z dřevěné sošky Panny Marie. Památná projekce Verhoevenovy Benedetty z roku 2021 se replikuje stejně těžce, jako dostává z hlavy. Mnozí se ale o to každoročně pokoušejí.
Půlnoční filmy, čímž se nemyslí nutně jen ty takto označené v programu, vůbec patří k dlouhodobě nejvyhledávanějším titulům festivalu. Snímky uváděné v půl deváté ráno jim mohou diváckou účast jen obrazně řečeno závidět.
Reklama na Substanci, jednu z letošních nejvyhlíženějších filmových šíleností, je třeba vylepená na doslova nepřehlédnutelném místě, tedy na vnitřní straně dveří od kabinek na záchodech. Nápis nad ampulkou s křiklavě žlutým obsahem na jednom takovém plakátu hlásá: „Aktivuješ pouze jednou. Stabilizuješ každý den. Střídáš každých sedm dní bez výjimky.“
Jde o základní pokyny, jimiž se má v hororově laděné komediální satiře řídit postava Demi Moore. Bývalou celebritu, která v televizi předcvičuje aerobik, dožene stesk po ztraceném mládí a kráse. Sáhne proto po zázračných účincích slíbených pochybnou procedurou, kterou jí během prohlídky doporučil mladý lékař s tvářemi hydratovanými jak dužina aloe very.
Studie nejtemnějších zákoutí lidské duše a těžce přerušitelného cyklu závislosti v režii a střihu Coralie Fargaet získal cenu za nejlepší scénář na festivalu v Cannes. Tam měl premiéru i druhý pomyslný satirických vrcholek letošních Varů, a to Milé laskavosti.
Novinka Yorgose Lanthimose, aktuálně nejplodnějšího exportu řecké divnovlny, v trojici povídek nenabízí nic menšího, než co bychom od režiséra nedávných Chudáčků či tomu předcházející Favoritky a Humra už tak nějak očekávali. Milé laskavosti se ale přeci jenom svou alogickou samozřejmostí více blíží jeho starší, domácí tvorbě.
V hlavních rolích se tu vždy střídají Jesse Plemons, Emma Stone a Willem Dafoe. Jednou je Plemons dospělým mužem (v mimochodem naprosto báječném fialovém roláku), který si nechává řídit osobní život svým šéfem (Dafoe). A to do té míry, že si od něj nechává dirigovat, co si má dát k obědu nebo v kolik hodin se má pomilovat s manželkou.
V jiném příběhu zase spolu se Stone ztvárňují jakési misionáře v honbě za předpovězenou spasitelkou. Pijí přitom zásadně pouze vodu, do které předtím vůdcové jejich sekty (Dafoe a Hong Chau) uronili slzy.
Svou dávku magického realismu a vyrýsovaného svalstva servíruje také druhotina britské režisérky Rose Glass, uváděná v premiéře letos na Berlinale. Provozní posilovny v upoceném Novém Mexiku se tu v příběhu zasazeném kamsi na konec 80. let zamiluje do kulturistky mířící na soutěž v Las Vegas.
Obě ženy – první hraje Kristen Stewart, druhou Katy O’Brien – se potýkají s překážkami, které jejich nepopiratelné přitažlivosti brání. Ve velmi příjemném vypravěčském zvratu to ovšem není homofobní nálada daných let, ale dopingová spirála u jedné a rodinná příslušnost k mafii u druhé.
O mnoha filmech nejde říct, že zvládají být neon noirovou romancí a ztřeštěným thrillerem zároveň, ale Zatracené krvavé lásce se to daří.
V běžné kinodistribuci se Zatracená krvavá láska objeví 18. července a Milé laskavosti 12. září. Substance zatím kinopremiéru naplánovanou nemá.
