Snová pouť Kida Cudiho
Vycházející hvězda zámořské rappové scény Kid Cudi vydal v listopadu své druhé LP. Deska Man on the Moon II: The Legend of Mr. Rager navazuje na Cudiho debut, který vyšel v loňském roce. Asi nepřekvapí, že nové album je dost podobné svému předchůdci – má totožné téma, stejný setlist i shodné producenty. Přesto nabízí pokračování desky Man on the Moon docela jiný zážitek. Jaký, to vám v následující recenzi poví Pavel Cyprich.
Připadáte si příliš normální? Žijete hlavně v poklidu svého bytu a vždycky jste chtěli poznat, jak to chodí ve – slovy kolegy Boba Candry – vyprázdněném životě městské bohémy? Máte šanci, Kid Cudi nás už podruhé bere na snovou pouť do svého vědomí. A už podruhé dokazuje, že ten zhýralý život zase taková sláva není. Ale co, mohlo by být hůř.
Podle Kanyeho Westa je to jeden z největších talentů současnosti – „...a neříkám to jenom proto, že funguje pod hlavičkou mého labelu“, doplňuje West. Podle mě docela nadaný mladý kluk, který má to lepší ale pořád ještě před sebou. Vždyť mu je šestadvacet.
Jak první, tak druhá deska Kida Cudiho se veze na aktuálně velmi moderní vlně jakéhosi elektropop-hopu, který dokáže zaujmout posluchače širokého spektra, ale postrádá hloubku a nějaké vážnější sdělení. Kromě toho, že se Cudi opět točí v zakleté drogové spirále, na druhé desce hlubší sdělení chybí.
Přesto nutno uznat, že se mladý rapper od svého debutu přeci jen o kus posunul. Na rozdíl od rozjuchaného Man on the Moon: The End of Day se na aktuální desce zklidnil a stal se spíš vypravěčem příběhu než konferenciérem, jehož hlavním úkolem je bavit publikum.
Ani téhle funkce se ovšem nevzdává. Hned na několika místech je Cudi rozmáchlý tak, že ho budou rozhodně hrát i komerční rádia nebo televize. Místy naopak zklidní a dokáže být melancholický i zádumčivý. V tom je pravá síla Cudiho, jenže on sám na to ještě nepřišel.
Deska je stejně jako debut rozdělena do pěti sekcí odpovídajících ujetým myšlenkovým pochodům rappera. Proplouváme stavy abstinence i zvrácenosti v opiovém opojení. Má to smysl a logiku, jen jsou si tracky ve stejných částech až zbytečně podobné.
Nová poloha sedí Cudiho projevu o poznání lépe. Tracky nejsou tak přímočaře jednoduché a album neprošumí vašima ušima s takovou rychlostí, aby vám splynulo v jeden bzučící celek. Deska váme ale nevytrhne srdce, abyste jí úplně podlehli, jako to třeba minulý týden udělal Kanye West se svým My Beautiful Dark Twisted Fantasy.
Kid Cudi tedy rozhodně lépe než posledně, ale stále jde spíš po povrchu a chybí osobitost. Man on the Moon 2: The Legend of Mr. Rager tedy tentokrát pouze nadprůměrně.
