Je libo kávu nebo trochu předení? Vídeň se chlubí kočičí kavárnou

Vídeň je plná staroslavných kaváren, je to tradice zapsaná i na seznamu UNESCO. Pořádný rozruch proto vzbudila kočičí kavárna. Fungovat začala loni, rakouská metropole s ní získala další atrakci a pětice koček zase nový domov.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Café Neko ve Vídni | Foto: Vojtěch Berger

Dopoledne po otevření je v kavárně víc koček než hostů. Rády si ale pospí a majitelka Takako Išimitsu musí prohledat všechny jejich skrýše.

„Momo je velmi přítulná a má ráda lidi. Nesedne si k vám ale na klín, vždycky jen vedle židle. Ráda spí až do jedenácti dopoledne. A to je Thomas, je to takový neposeda, a rád si hraje,“ vysvětluje Takako.

Původně mělo obývat kavárnu šest koček, ta poslední ale byla pro takové prostředí příliš plachá, a tak si ji majitelka kavárny nechala raději doma.

Přehrát

00:00 / 00:00

V kočičí kavárně natáčel redaktor ČRo Vojtěch Berger

Takako je původem z Japonska a příběh jejího podniku dobře dokládá, jak se Vídeň v posledních několika desetiletích mění. Přistěhovalci sem přinášejí svěží nápady a vlastní kulturu, která někdy naráží na pevně zakořeněné vídeňské tradice.

„U nás v Japonsku jsou podobné kočičí kavárny úplně běžné. Ve spoustě bytů je totiž zakázané kočky chovat,“ vysvětluje Takako. Ve Vídni sice takový zákaz neplatí, majitelka kavárny ale myslí i na lidi, kteří sami kočku chovat z nějakého důvodu nemohou.

Nápad Takako přivítali obyvatelé rakouského hlavního města s nadšením. „Sami máme doma kočky, vždycky jsme je měli rádi. Myslím, že to pasuje k sobě, dobrá káva a kočka, budeme sem chodit častěji,“ říká jeden z návštěvníků kavárny.

Kočičí vrnění místo zákusku

Zápis v seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO o vídeňských kavárnách říká: "Jsou pro ně typické mramorové stolečky, Thonetovy židle a spousta historizujících detailů v interiéru". Jenže kočičí kavárna není ani historizující, ani mramorová, naopak je moderní.

Spíš než káva tam voní japonský zelený čaj, obsluhu nemají na starost číšníci v oblecích, ale především, běhají tu kočky. To vše jen pár kroků od centra města. Není divu, že se magistrát vzpouzel a kočičí kavárnu povolil až po třech letech.

Hlavním problémem byla hygiena. „Kontroly tu byly každý měsíc, dnes už je ale vše vyřešené,“ říká spokojená majitelka.

Pro hosty platí jenom několik jednoduchých pravidel. Respektovat kočičí osobnost a nehladit kočku, když nechce, nefotit kočky s bleskem a nekrmit je přinesenými dobrotami. To, že si do kavárny s sebou nevezmete psa, se bere jako samozřejmost.

Vojtěch Berger, Alina Holušová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme