Je to přesně 85 let od chvíle, kdy si lidé poprvé mohli přečíst o schopnostech penicilinu. První antibiotikum objevil skotský bakteriolog Alexander Fleming v roce 1928 a veřejnost s ním seznámil o rok později. Objev penicilinu se řadí mezi největší mezníky v dějinách medicíny, i když od samotného vynálezu byla k použitelným lékům byla ještě hodně dlouhá cesta.

0:38 14. února 2014 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Optimistické hlášení z fronty druhé světové války mluvilo o nejmodernější lékařské péči pro vojáky – penicilinu.

Díky němu přestali na následky mnohdy banálních infekcí umírat lidé. Proč to ale trvalo tak dlouho?

Vědecké pokusy s plísněmi rodu Penicillium začaly už v poslední čtvrtině 19. století. Až skotský bakteriolog Alexander Fleming se ale začal problému věnovat systematicky.

Přitom mu k tomu v létě 1928 pomohla náhoda. Nepořádně nechal Petriho misku s kultivovanými bakteriemi odkrytou. Když potom zjistil, že vzorek napadla plíseň, všiml si, že v jejím okolí bakterie zemřely. Izoloval tedy účinnou látku, a tak vznikl penicilin.

Na vnitřní užití ale nebyla látka dost čistá a stabilní. Flemming proto strávil řadu let sháněním týmu chemiků, který by mu pomohl. Narážel ale většinou na nezájem.

Až s příchodem druhé světové války prudce narostla poptávka po léku na záněty a také ochota států investovat do výzkumu.

V roce 1941 přišel první test na lidech a už o tři roky později - v době vylodění v Normandii - měli spojenci dost penicilinu pro všechny své raněné.

Lék začal zachraňovat statisíce životů a Alexader Fleming získal spolu s dalšími lidmi, kteří na penicilnu pracovali, Nobelovu cenu za medicínu.

Ondřej Himmer, Simona Bartošová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít