Zemřela jedna z nejvýznamnějších českých filmových režisérek Věra Chytilová
V Praze dnes zemřela režisérka, scenáristka a pedagožka Věra Chytilová. Bylo jí 85 let. S dvacítkou hraných filmů a řadou skvělých dokumentů je považována za nejvýznamnější ženskou režisérskou osobnost v historii české kinematografie. Za své dílo získala řadu ocenění, včetně francouzského Řádu za umění a literaturu, Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu či státní medaile Za zásluhy.
Věra Chytilová původně studovala architekturu. V barrandovských studiích začínala jako klapka a vypracovala se na pomocnou režisérku.
Své směřování se nakonec rozhodla stvrdit studiem na pražské FAMU. Dostala se do ročníku Otakara Vávry a podařilo se jí zazářit i mezi spolužáky, jako byli Jiří Menzel, Juraj Jakubisko nebo Evald Schorm.
Rozruch vzbudil už její absolventský Strop. Snímek Sedmikrásky o poněkud nekonvenčním životě dvou kamarádek Marie a Marie si vysloužil dokonce interpelaci v tehdejším Národním shromáždění - a Věra Chytilová pověst potížistky.
„Budu jí, kdykoli budu svědkyní jakékoli nesprávnosti, Myslím si, že je i nesprávné starat se jenom sám o sebe,“ říkala režisérka.
Filmy Věry Chytilové si získávaly pozornost zejména díky režisérčině pronikavému vidění světa. Bez příkras dovedla zobrazit komplikované lidské vztahy, třeba ve filmu Hra o jablko. Ostatně o lásce a jejích podobách režisérka často přemýšlela.
„Taková ta zamilovanost po několika letech odšumí a pak se ti lidé mají rádi, ale ještě pořád jsou schopní se zahledět do někoho jiného nebo být svedeni. A přitom je otázka, jestli mají nelhat, být otevření, anebo to tajit, protože to toho druhého bolí a přispívá to k rozpadu. V podstatě je to tak, že to je nekonečné neřešení,“ přemítala.
Na mušku si brala i aktuální společenskou situaci. Nemilosrdná sonda do výstavby sídliště Panelstory je pro lidi, kteří totalitu nezažili, dodnes silným zážitkem. Právě z tohoto natáčení pochází i historka s kameramanem Jaromírem Šofrem. Režisérka popustila uzdu svému příslovečnému temperamentu.
„Vím, že jsme se tam nějak pošťuchovali, že už to trvá moc dlouho, a tak jsme mu dala takový bodyček do bicepsu, co mi dělával brácha. On se rozčílil, pěstí mě praštil do obličeje, já jsem měla brejle a ty uletěly. Když si to uvědomil, že to nemělo být, protože jsem upadla za kamerou, tak odešel z placu. A konec, nebylo to dotočené,“ vzpomínala Věra Chytilová.
Na Věru Chytilovou zavzpomínali ve vysílání Radiožurnálu režisér Fero Fenič a herec Miroslav Donutil
Režisérka se nevyhýbala ani dokumentům. Natočila třeba film Praha - neklidné srdce Evropy, Vzlety a pády nebo Portrét Ester o její přítelkyni a výrazné osobnosti šedesátých let výtvarnici Ester Krumbachové.
Dokumentaristickou práci Věry Chytilové vysoko hodnotí i režisér Fero Fenič. „Myslím, že mladí tvůrci, kteří často své talenty promrhají v různých komerčních zbytečnostech, by se mohli od této dámy učit. Především v té energii, v nezlomitelnosti i neústupnosti,“ vyzdvihl Fenič.
Miroslav Donutil, který se s režisérkou seznámil při natáčení snímku Dědictví aneb Kurvahošigutntag, zase ocenil přístup Věry Chytilové k hercům.
„Ona věděla, jakým způsobem se kterým herce mluvit. Věděla, jakým způsobem přimět kterého herce k tomu nejlepšímu výkonu. Dělala to naprosto promyšleně a dělal to krásně. Já jsem s Věrou pracoval rád a na způsob jejího projevu a hlavně na způsob spolupráce se zapomenout nedá,“ připomněl Donutil.