I v dalších místech Ukrajiny jsou nepokoje, separatismus má ale menší podporu než na Krymu
Zítřejší referendum podle očekávání potvrdí připojení dosud ukrajinského Krymu k Rusku. Po prozápadní revoluci v Kyjevě zažívají nepokoje i další oblasti na jihu a východě Ukrajiny, kde lidé mluví hlavně rusky a mnozí se i jako potomci milionů deportovaných lidí ze sovětské éry za Rusy stále považují. Separatismus má ale v těch regionech evidentně menší podporu než na Krymu, což dokládají i čtvrteční dramatické události v Doněcku.
V metropoli uhelné pánve Donbas v nejvýchodnější části Ukrajiny proti sobě stály dvě zhruba stejně početné skupiny demonstrantů s navzájem neslučitelnými vizemi. Jedni skandují Rusko, druzí Doněck je Ukrajina.
Nejen v Kyjevě bylo ostatně viditelné už hnutí, které v únoru svrhlo proruského prezidenta Viktora Janukovyče. Jevhen Naseďuk byl jedním z organizátorů takzvaného euromajdanu v Doněcku:
„Moc lidí tomu nevěří, ale značná je na východě i nedůvěra k nové vládě, která byla dosud v opozici. Jednou už totiž u moci byla a lidé v doněckém regionu mají pocit, že neudělala za posledních 22 let pro region Donbas nic. Proto tam lidí spíš vyčkávají na to, co bude dál. Důvěra k lidem z vlády i řečníkům z Majdanu je slabá.“
Donbas se podle Jevhena nedočkal blahobytu ani za prozápadního prezidenta Juščenka, ani za jeho následovníka Janukovyče.
Krymští Tataři budou referendum bojkotovat, někteří tamní Češi chtějí k Rusku
Číst článek
Pracovní podmínky v místních ilegálních dolech jsou prý zhruba na stejné úrovni jako před dvěma stoletími. Jevhen vyznává západní hodnoty a politický postoj v pohnuté době vyjadřuje i tím, že místo rodné ruštiny teď mluví hlavně ukrajinsky. Rozumí ale některým náladám obyvatel východní Ukrajiny:
„Je to otázka zvyku. Většina lidí v Donbasu zná a chápe Rusko. Evropu znají mnohem méně, je dál. Hlavně pro starší generace je Rusko něčím pochopitelným, proto jsou pochopitelné i jejich proruské sentimenty.“
Záporoží není Krym
Taras Bylka je mladý novinář a muzikant, stejně jako Jevhen pomáhal pořádat demonstrace proti padlému režimu. Jen o několik stovek kilometrů dál na západ, v Záporoží. Tam podle něj rozhodně nehrozí nic podobného jako na Krymu:
„Zdůraznil bych, že Doněck, Charkov nebo Lugansk jsou trochu jiné než západněji ležící Dněpropetrovsk a Záporoží. Pro minulou vládu bylo překvapením, když tam proti ní vyšly protestovat desítky tisíc lidí. Lidé ukázali, že ta města nejsou proruská a že jsou ochotní bránit svou vlast i za cenu života.“
Po rozpadu Sovětského svazu podle Tarase v jeho kraji vznikla představa, že je hodně proruský, což měla letošní revoluce vyvrátit. Ačkoliv lidé v Záporoží rozhodně netouží po splynutí s Ruskem, Taras vnímá rozdíly v mentalitě mezi nimi a obyvateli západní Ukrajiny.
Tvrdí, že i s ohledem na to potlačovala bývalá vláda demonstrace na jihu a východě tvrdším způsobem než na západě:
Při nočních nepokojích v Charkově zahynuli dva lidé
Číst článek
„Lidé na západě jsou v jiné situaci. Častěji cestují do Evropy, proto mají trochu jiný hodnotový systém. Pro lidi na jihu Ukrajinu bylo něco nového jít na ulici a hájit svoje práva, nikoliv jen novou politickou stranu. To je naopak na západě země docela běžné.“
O něco severněji proti proudu řeky v Dněpropetrovsku, působila jako aktivistka Euromajdanu Katerina Čižiková. Pomáhala zraněným demonstrantům i s hledáním těch nezvěstných.
„Když padala socha Lenina v Dněpropetrovsku, tak na náměstí bylo hodně lidí. Většinou mladí, chtěli říct sbohem sovětské minulosti. Mně ale nejvíc utkvěl v paměti starší člověk, který mne požádal abych ho vyfotila se slovy- Nemyslel jsem že se ještě dožiju toho, jak tenhle kat zmizí z náměstí.“
Také Káťa považuje současné vášně za uměle živené. Ruština podle ní zůstane nediskriminovaným jazykem běžné komunikace. Zásadní úkol pro politiky teď spatřuje mladá Ukrajinka v tom, aby lidem srozumitelně vysvětlovali všechny změny a jejich dopad.
