Rozbitý Mnichov i Ingriš v Limě, vzpomíná Miroslav Zikmund na první cestu H+Z
Zítra tomu bude 67 let od chvíle, kdy se cestovatelé Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmud vydali v Tatře 87 na svoji první velkou cestu do Afriky a Jižní Ameriky. Radiožurnál u příležitosti tohoto výročí nabídne posluchačům rozhovor s pětadevadesátiletým Miroslavem Zikmundem.
Dvaadvacátý duben roku 1947 byl stejně jako letos úterý. Miroslavu Zikmundovi utkvěl však spíš jeden silný pocit.
„Při startu byl takové ne dubnové, ale květnové počasí. Projížděli jsme troskami Mnichova a to pamatuji dodnes, že bylo něco naprosto úžasného, ohromujícího. Tak jsme si nějak v duchu říkali – takový pocit z toho – že si to ti Němci zasloužili,“ vzpomínal Miroslav Zikmud.
Mezi rodáky, se kterými se cestovatelská dvojice H+Z setkala, byl i slavný umělec, ale také dobrodruh, fotograf a filmař Eduard Ingriš, který měl v peruánské Limě vlastní fotografické studio.
„On nám zaprvé v tom svém fotostudiu v Limě vyvolával všechny filmy z té naší jihoamerické žně, to znamená od Buenos Aires až do Limy – a dělal to naprosto perfektně, nikdo nám tak nádherně nevyvolal a nevykopíroval a nevyzvětšoval fotky, jako právě Eduard Ingriš. No a potom jsme se domluvili, že by s námi mohl podniknout cestu na ostrovy Chinchas, kde jsme chtěli natáčet sběr guána, čili přirozeného hnojiva, které tam ukládají ty miliony ptáků – terejů, pelikánů a já nevím, jak se všichni jmenovali,“ přiblížil cestovatel.
Miroslava Zikmunda od prvního setkání v roce 1938 pevně vázalo přátelství s Jiřím Hanzelkou, který zemřel 15. února 2003. Není prý dne, aby si na svého zesnulého přítele nevzpomněl.
„Zejména, když jsem potom pracoval na těch dvou svazcích Legenda H+Z a Legenda Z+H, tak jsem často při psaní měl takový jako pocit, že mě Jirka nahlíží přes rameno do psacího stroje a říká si: Mirku, tady bys to mohl ještě trochu vylepšit,“ řekl Zikmund.
Cesty Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda připomíná aktuálně ve Zlíně už 18. ročník festivalu Neznámá země, který má letos motto „Mít odvahu realizovat své sny“.
I cestovatelské legendě však zůstal nesplněný sen.
„S Jirkou jsme měli ještě sen se podívat do Číny. Toho dodnes lituji, protože to je obrovská země, zajímavá, ovšem měli jsme tu smůlu, že v okamžiku, kdy jsme se dostali na čínské hranice, tak vypukla mezi Moskvou a Čínou taková, bych řekl, diplomatická válka a my jsme nedostali vstupní víza do Číny,“ přiblížil Miroslav Zikmund.
Ten se ve svých pětadevadesáti letech stále udržuje v kondici fyzickou a hlavně duševní prací.
„Zatím mi to ještě pořád chodí a snad především taky myslí, no ale už prostě cítím, že v těch pětadevadeáti letech si nemůžu hrát na takového juru jako dejme tomu ještě před deseti lety,“ poznamenal cestovatel.
