V muzeu 11. září se prodávají suvenýry. Je to nevhodné, tvrdí pozůstalí
Newyorčané mohou ode dneška navštívit muzeum, které připomíná památku obětí útoků z 11. září 2001. Pozůstalí mají ale k muzeu výhrady. Nesouhlasí s tím, že se v něm prodávají podle nich nevhodné suvenýry - například klíčenky nebo mikiny s datem. Při atentátech na Světové obchodní středisko v New Yorku a Pentagon ve Washingtonu zemřelo před 13 lety téměř tři tisíce lidí.
Otevření muzea dnes vzbudilo u veřejnosti velký zájem. Dovnitř proudí stovky lidí, vstup je třeba si dopředu zarezervovat.
Už minulý týden byli do muzea s předstihem vpuštěni všichni pozůstalí, rodinní příslušníci a záchranáři, zkrátka lidé spjatí přímo s událostmi z 11. září.
Z newyorského muzea událostí 11. září 2001 se přihlásila zpravodajka ČRo ve Spojených státech Lenka Kabrhelová
Mnozí z nich muzeum popisují jako další velmi emotivní zážitek. V budově jsou vystaveny osobní předměty lidí, kteří v troskách Světového obchodního střediska zahynuli, plakáty s fotografiemi i videoinstalace.
Reakce pozůstalých na muzeum jsou smíšené. Jeden z hasičů, který zasahoval přímo 11. září 2001, shrnul pocity mnohých slovy, že jemu samotnému se dovnitř ani příliš nechce a že jsou to události, na které by spíše rád zapomněl.
Pozůstalí se také často pozastavují nad tím, jakým způsobem je expozice udělaná, a objevila se kritika například toho, že se v muzeu prodávají památeční předměty, a debatuje se o tom, jestli je to na místě, nebo ne.
Americká veřejnost je v tom, jak si události z 11. září připomínat, nejednotná. Všichni se shodují na tom, že je třeba vytvořit nějaký decentní památník tak, aby se na oběti teroristických útoků nikdy nezapomnělo.
OBRAZEM: Národní památník a muzeum 11. září v New Yorku se otevírá veřejnosti
Číst článek
Na druhé straně se ale lidé liší v pohledu na to, jak by měl vypadat. Někteří kritizují celý proces vzniku muzea, délku příprav - trvaly osm let - a cenu 700 milionů dolarů, včetně toho, že muzeum provozuje soukromá společnost, a ne třeba nějaký veřejný fond.
