Český skladatel Miloš Orson Štědroň představil ve Washingtonu Rock pro 22 strun

Kolik toho má společného klasická hudba s rock and rollem? O tom že ne tak málo, přesvědčil americké publikum český skladatel Miloš Orson Štědroň. Držitel ceny Alfréda Radoka ve Washingtonu představil svůj Rock pro 22 strun. Publikum přitom opus mohlo slyšet vůbec poprvé.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Miloš Orson Štědroň | Foto: Petr Procházka

Blues, jazz, rock i country, to vše pohromadě s klasickými motivy a v podání smyčcového kvarteta a kytary. Že i zdánlivě nesourodé žánry a rytmy můžou ladit dohromady, dokázal publiku v americké Národní galerii skladatel Miloš Orson Štědroň.

Jeho nejnovější dílo Rock pro 22 strun je – jak říká – poctou rock and rollu i americké hudební historii.

„Pro Američany je rock and roll něco jako klasicismus. Z rock and rollu, který vznikl sám částečně z jazzu a country, pochází vlastně veškerý rhytm and blues styl a myslím si, že to je jedna z nejsilnějších hudebních platforem,“ míní 41letý skladatel, muzikolog, libretista a pedagog.

Přehrát

00:00 / 00:00

O americkém koncertu Miloše Orsona Štědroně informovala zahraniční zpravodajka ČRo Lenka Kabrhelová

To, že se světová premiéra odehrála právě ve Washingtonu, označuje za šťastnou shodu okolností.

„Původně jsem to psal na objednávku pro kamarády, kteří to z důvodu nemoci museli odložit. Většinou to bývá tak, že nějaká šťastná náhoda zafunguje a tímto způsobem se to ocitlo ve Washingtonu,“ vysvětluje Štědroň.

Jak vysvětluje ředitel hudebního oddělení americké Národní galerie Stephen Ackert, koncert, během kterého se představili i skladatelé z Malty, Slovinska či Bulharska je součástí měsíce Evropské hudby.

Propojení výtvarna s hudbou

Nápad pozvat úspěšného českého muzikanta, který složil přes 80 děl a za divadelní hudbu získal Cenu Alfréda Radoka, vykrystalizoval ve spolupráci s českou ambasádou.

„Rock and roll je dnes mezinárodní fenomén, má příznivce po celém světě. Neděláme si na něj tady v Americe výsadní právo,“ kvituje Stephen Ackert s úsměvem to, že poctu rock and rollu přivezl do Washingtonu český skladatel.

„Snažíme se propojovat výtvarné umění s hudbou, a publikum tak seznamovat s hudebními směry, které nezná. Američané toho o soudobé vážné hudbě příliš nevědí, třeba i s komorní hudbou se potká jen málokdo,“ vysvětluje ředitel hudební odnože galerie, která doufá, že se mladá generace evropských skladatelů postupně dostane do amerického povědomí.

Pro Miloše Orsona Štědroně premiéra nicméně není první americkou zkušeností. Už před třemi roky se představil ve Washingtonu i New Yorku – s úplně jiným žánrem.

Washingtonský Kongres | Foto: Vojtěch Pohanka

„My už jsme tady byli v roce 2011 díky Dvořákově festivalu, protože já jsem napsal muzikál, který se jmenuje Tony D a takovým vlastně westernovým způsobem zpracovával téma Dvořáka a Zdeňka Nejedlého. Byla to fiktivní komická zápletka, kdy si Dvořák a Nejedlý vyřizují účty na Divokém Západě,“ popisuje Štědroň.

Doufá, že by se do Ameriky mohlo jednou podívat i jeho nejnovější hudební představení – Velvet Havel, které mělo premiéru v pražském divadle Na zábradlí před měsícem a u kritiky získalo okamžitý úspěch.

„Byl bych strašně rád. Nevím samozřejmě, jestli bude nějaká možnost to zrealizovat, ale doufám, že ano. Byl jsem nadšen a obrovský překvapen z té zpětné vazby, jakou tady Václav Havel má, jak velké renomé má jeho osobnost a jak to Američany opravdu zajímá. Je to pro ně jejich téměř národní hrdina, což je fantastická věc,“ dodává Štědroň.

Lenka Kabrhelová, kap Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme