Maracaná - finále MS bude ve fotbalovém chrámu, kterému sebrali kouzlo
Blíží se odpoledne, kvůli kterému FIFA, brazilský fotbalový svaz a tamní politici obětovali posvátné místo. Stadion Maracaná bude v neděli hostit finále fotbalového mistrovství světa mezi Argentinou a Německem. Také má být za dva roky místem, kde slavnostně začnou a skončí olympijské hry v Riu. Chrám brazilského fotbalu prošel od roku 2000 třemi přestavbami za deset miliard korun, splňuje náležitosti moderní arény, ale o své kouzlo definitivně přišel.
Při cestě metrem teď během šampionátu nelze přeslechnout, že se blíží stanice, která se jmenuje stejně jako zdejší čtvrť i místní stadion. Brazilci k Maracaná odjakživa cítí úzké pouto. Právě tady vznikalo jejich „jogo bonito", tedy fotbalový styl, jímž okouzlili celý svět, a kde se hráči stávali legendami.
„Zažil jsem na Maracaná jeden z nejemotivnějších momentů své kariéry. Právě tam jsem dal z penalty svůj tisící gól. Bylo to těžké, ale potom fantastické. Vyhrál jsem tam i spoustu trofejí z různých brazilských soutěží. A nepřímo jsem zažil i tamní tragédii - rozhodující porážku s Uruguayí na mistrovství světa 1950,“ vzpomínal Pelé.
„Byl jsem tenkrát v Bauru, malém městě u Sao Paula. Všichni tam poslouchali rozhlasovou reportáž, a když byl konec, můj táta začal plakat. Říkám mu: Tati, proč brečíš? A on mi odpověděl: Brazílie přišla o titul,“ vybavoval si Pelé, jak stadion utvářel i jeho slavný příběh.
Ale Maracaná, to není jenom fotbal. Okolí stadionu bývalo místem přirozeného setkávání lidí, kteří sem chodili sportovat. Jenže veřejné bazény pohltil uzavřený komplex rekonstruovaného areálu, z menšího atletického stadionu, kde se připravovali i brazilští olympionici, je asfaltové parkoviště a demolice se nevyhnula ani přilehlému sousedství.

„Favela Metro je asi 40 let stará čtvrť nedaleko stadionu Maracaná. Za tu dobu se vyvinula, chudí lidé se v ní naučili žít a vylepšovat své podmínky. Ale před několika lety se najednou objevili úředníci a rozhodli, že se všech 700 rodin musí okamžitě odstěhovat. Neuplynulo ani 24 hodin od chvíle, kdy to lidem oznámili, než přijely autobusy, které je měly odvézt,“ říká Theresa Williamsonová, ředitelka občanské iniciativy.
„Bylo to nejbrutálnější vypuzení lidí z domovů, které jsme v Riu měli,“ dodává Theresa Williamsonová. Právě ona a sdružení, které pomáhá řídit, pomáhají podobě postiženým komunitám v Riu.
Luxusnímu a částečně do soukromých rukou převedenému stadionu Maracaná muselo ustoupit i staré indiánské muzeum v jeho těsném sousedství a přímo v areálu položená škola, podle hodnocení sedmá nejlepší svého druhu ve státě Rio de Janeiro, unikla buldozerům jen díky tomu, že ji jiná občanská iniciativa s pomocí rodičů školáků dnem i nocí hlídá a monitoruje kamerami.
Z nové tváře Maracaná, která si vyžádala tolik obětí, nejsou unešení ani brazilští fotbaloví fanoušci.
„Stadion je krásný a moderní. Když jdeš do Maracaná, cítíš se, jako by jsi by v Evropě. Ale není to náš starý stadion, kde bylo 150 tisíc míst a 150 tisíc fanoušků a křičelo se. Byla tam místa pro chudé i bohaté lidi. Teď vstupenka stojí až 100 reálů, a to chudí nemůžou zaplatit, když dostávají 700 reálů za měsíc,“ vysvětluje česky mluvící Brazilec Ricardo, který má to štěstí, že si vstupenku dovolit může, a chodí teď už na úplně jiný stadion Maracaná na zápasy svého Flamenga.