Slavjansk se po týdnech bojů a ostřelování proměnil v město duchů
O víkendu si obyvatelé Sarajeva připomněli nejen sto let od začátku první světové války, ale také události války v 90. letech, kdy byla bosenská metropole krutě postižena etnickým konfliktem. Války v Evropě ale neskončily, dalším podobně rozstříleným městem je východoukrajinský Slavjansk.
Do Slavjansku nás veze paní Táňa, muži taxikáři už se tam totiž bojí jezdit. Cesta je velmi nebezpečná a to, co dřív trvalo dvě teď, kvůli různým oklikám, trvá čtyři i více hodin.
Cestou máme dost času zeptat se, co si místní rodačka Táňa o konfliktu na východě Ukrajiny myslí.
„Člověk je takový tvor, který je jiným lidem schopen provádět ty nejpodlejší a nejodpornější věci. Ani jedno zvíře není schopné svému druhu uškodit tolik, jako člověk,“ říká Táňa.
Město při vjezdu připomíná spíše hororovou scénu. Obchody jsou zavřené, některé z nich zničené dopadem minometného granátu, po silnicích jezdí jen minimum aut. Lidé se zkrátka bojí.
Ještě před měsícem ale Slavjansk žil docela normálním životem, kavárny i obchody byly otevřené. Teď se tu místo civilistů pohybují ozbrojenci v uniformách a vojenská auta. Obyvatelé rozstřílených domů buď utekli, nebo se skrývají ve sklepeních.
Dobu minulou tu teď připomíná už jen hotel Ukrajina, jediný funkční ve městě, a pizzerie. O příměří se podle místních nedá hovořit.
„O jakém příměří to mluvíte? Celou noc nás ostřelovali, lidi už ze sklepů radši vůbec nevycházejí. Všichni jsou to blázni,“ myslí si dívka z recepce hotelu.
„Jedni sestřelili vrtulník, druzí zase zapálili pšeničná pole a stříleli, takže jsme je nemohli hasit. Takovou Ukrajinu nepotřebujeme,“ dodává.
