Pokud Rusko neukončí podporu povstalců, hrozí G7 dalšími sankcemi
Skupina států G7 pohrozila Rusku ostřejšími ekonomickými sankcemi, pokud Moskva bude dál podporovat povstalce na východě Ukrajiny. Kreml označuje zavedení restrikcí za ‚destruktivní a krátkozraké‘.
Dosavadní neochota Moskvy ustoupit tlaku Západu přitom vyvolává obavy, zda sankce Evropské unie a Spojených států přinesou požadovaný výsledek.
„Sankce jsou důležitým krokem kupředu hlavě proto, že se na jejich zpřísnění Spojené státy a Evropská unie dokázaly shodnout," soudí analytik Atlantické rady Erik Brattberg.
Expert původem ze Švédska zná obě strany oceánu, ve washingtonském institutu se zabývá transatlantickými vztahy a bezpečnostní politikou Evropy i Spojených států. To, jestli plošné ekonomické restrikce, které cílí na ruský ropný, obranný a finanční sektor, tedy klíčová odvětví ekonomiky, budou mít efekt, se podle něj ale neukáže hned.
O účinnosti sankcí uvalených na Rusko mluvila zpravodajka ve Washingtonu Lenka Kabrhelová s analytikem Atlantické rady Erikem Brattbergem
„Ekonomické sankce nebudou mít okamžitý dopad, byť jsou tu náznaky, že moskevská burza i podnikatelé v Rusku je berou velmi vážně a že povedou k dalšímu odlivu investic z Ruska. I tak je tu ale samozřejmě dál stejná otázka: přiměje tohle všechno Vladimira Putina změnit politiku vůči Ukrajině?“ polemizuje Brattberg.
„Ruský prezident sankce může naopak využít pro posílení propagandy, může špatnou ekonomickou kondici svalovat na Západ, může posílit obchod s jinými partnery, jako je Čína, nebo se i rozhodnout pro odvetu. Příkladem je nově zavedený zákaz dovozu ovoce a zeleniny z Polska,“ varuje.
Podle něj je zatím brzy na to říci, k jakým konkrétním krokům ruského prezidenta sankce povedou. Erik Brattberg je nicméně přesvědčený o tom, že Rusko jejich efekt pocítí mnohem výrazněji než evropské země, z nichž mnohé se obávají ztráty obchodních příležitostí.
"Hlavní je jednota"
„Další kroky Ruska je obtížné předpovědět. Hlavní teď je, aby Západ narýsoval jasnou hranici, kterou odmítne překročit a jejíž respektování bude ochotný u Ruska vynutit. Zatím se totiž zdá, že se Vladimir Putin doslova spoléhá na to, že Evropa je rozdělená a že západní vlády nebudou schopné přitvrdit,“ uvažuje.
„Jednotná a tvrdá odpověď je přesně to, čeho se ruský prezident obává. K jakým krokům ho přiměje, to teprve uvidíme. Víme to, že po sestřelení letounu Malajsijských aerolinií Moskva neubrala, ale naopak přidala v podpoře povstalců jak dodávkami zbraní, tak – podle amerických zpravodajských služeb – i přímým ostřelováním ukrajinského území,“ připomíná Erik Brattberg.
Dodává, že ve Spojených státech se vede intenzivní debata o možné další pomoci Ukrajině, kromě finanční i vojenské. Ne ovšem ve formě přímé asistence, ale většího sdílení zpravodajských informací či armádního výcviku.
„Klíčové je udržet jednotu Severoatlantické aliance i Evropské unie. Jedním z momentů, které se jasně ukázaly, je, že v Evropě existuje stále mnoho zemí, které mají o Rusku a Vladimiru Putinovi iluze. I přes ukrajinskou krizi, i přes obsazení Krymu, i přes válku s Gruzií v roce 2008. To je velmi znepokojující,“ podotýká Brattberg.
„Od vypuknutí krize na Ukrajině vycházejí najevo nová a nová fakta o ruském angažmá a zájmech v Evropě, o působení ruského byznysu, i o tom, nakolik Rusko v evropských zemích podporuje opoziční hnutí a krajní pravici. Přesně to jsou věci, o kterých se potřebujeme dozvědět víc, a něco s nimi začít dělat,“ soudí expert americké Atlantické rady Erik Brattberg. Podle něj je alfou a omegou úspěchu soustředěný tlak na Moskvu a hlavně jednota.
