Přesně před sto lety vypukla 1. světová neboli Velká válka. Byla velmi krutá a stála život desetitisíce Čechů. Rudolf Novák přežil a díky jeho podrobnému válečnému deníku teď jeho vnučka Ludmila Vítová z Jablonce nad Nisou spolu s dcerou Lindou vědí, jaké útrapy na bojištích zažíval. Zápisky svého dědečka a pradědečka rodina uchovává jako velký poklad.

9:06 28. července 2014 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Jdu zase do boje a zprávu tu pan hejtman na cvičišti potvrdil svou řečí k nám. By jsme udatně bojovali, náš pluk padesátý šestý proslavili, smrti se nelekali," předčítá paní Ludmila řádky z deníku svého dědečka Rudolfa.

Psal ho krasopisně, ale protože v něm používal mnoho germanismů, současník má s plynulým čtením těchto řádků problémy. Ludmilina dcera Linda Vítová přiznává, že ho celý nečetla - nejenom kvůli občasné nesrozumitelnosti, ale taky proto, že jako žena význam válek nechápe. Jedno ale ví.

„Že byl asi hodně statečný, neměl v té době moc na výběr, a že to musela být strašně těžká doba. Což si už dneska nikdo neuvědomuje, že se to může kdykoliv vrátit, že se historie může opakuje."

Pradědeček Rudolf bojoval v uniformě Rakouska-Uherska na haličské frontě proti ruským jednotkám a stál několikrát tváří v tvář smrti.

„Když jsem ten deník četla, nebylo mi dobře na duši. Soucítila jsem s těmi lidmi, jaké to muselo být, když jim mrzly zbraně v rukou, neměli co jíst. Muselo to být šílené,“ říká Linda.

Před sto lety začala 1. světová válka. Zemřelo v ní i 130 tisíc českých vojáků

Číst článek

„Děda popisuje, že u vody našli leklé ryby, které tam už byly několik dní, neskutečně smrděly. Ale že už byli v takové situaci, že ty ryby chtěli sníst," přibližuje paní Ludmila, jaký hlad válku doprovázel.

Tehdy to vojákům velitel nedovolil, už tak jich byla spousta ze špatné stravy nemocných. Jak dodává Linda, chyběla dokonce i pitná voda.

„Byli vděční za to, když jim někde v chalupě lidi dali vodu k pití, protože se stávalo, že někde jim i vodu odmítli dát.“

Podle paní Ludmily by bylo možná dobré, kdyby přepsaný deník Rudolfa Nováka vyšel knižně. Škoda ale, že není kompletní. „Tenhle deník končí s tím, že pokračování je v dalším deníku. Ale kde ten je, to nikdo neví."

Kdyby ale měl někdo podobné zápisky svého dědečka nebo pradědečka třeba i z jiné fronty 1. světové války, mohla by se knížka vydat souhrnně. Vítovi by proto přivítali, kdyby se jim někdo takový ozval.

Ivana Bernáthová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít