Znakařům na plaveckém ME dělá problém kulatý strop, kraulař Verner běduje nad bloky
Nejen o aktuální formě sportovců je právě probíhající plavecké mistrovství Evropy. V Berlíně totiž uspěje jen ten, kdo dokáže být zároveň i mistrem improvizace. Němečtí organizátoři si totiž pro účastníky šampionátu přichystali celou řadu nečekaných překvapení a rozhodně nepatří k těm ze skupiny příjemných. Své by o tom mohla říct i 24členná výprava českých plavců.
Vydáváme se s asistentkou reprezentačního kouče českých plavců Markétou Kaplanovou na cestu podzemním labyrintem chodeb berlínského Velodromu, kterou všichni závodníci musí absolvovat před svým soutěžním startem.
Jako byste se proplétali legendárním Minotaurovým bludištěm. Pokud platí i v plavání ono známé, že „cesta může být cíl“, pak by se všichni účastnici letošního evropského šampionátu rádi oné cílové šachovnici vyhnuli.
Přes rozplavávací bazén a areál pro synchronizované plavání se například i skrze toalety vydáváme směrem k soutěžnímu bazénu.
Cesta plná schodů trvá dobrých šest minut, a tak mnozí plavci, než dorazí ke startovním blokům, mají už značně orosené čelo. Mnozí dobíhají na poslední chvíli a navíc i v soutěžním Velodromu, do kterého byl zastavěn mobilní bazén, je čeká nejedno nemilé překvapení.
„Mě trápí strop, který má kulatou konstrukci. Myslím, že znakaře trochu mate,“ popisuje Simona Baumrtová největší problém znakařů, kteří se nemohou podle specifického kulatého stropu přesně řídit při směru své plavby.
Problémy ale mají i vyznavači ostatních stylů, jak říká český kraulař Martin Verner.
„Už od Slováků jsem slyšel, že bloky jsou zvláštní. Možná je to nějaká levnější varianta, protože klasické jsou více drsné, mají až smirkový povrch. Tyhle jsou z plastu,“ říká Verner, který si stěžoval také na dno. „Je celkem mělké, málem jsem si rozbil nos,“ dodává a nad tím, že bazén se bude příští rok převážet na světový šampionát do Kazaně, zrovna nejásá.
Vlajky se vztyčují jen elektronicky
Každý závodník dostane pouze půl litru vody na půlden, na odpolední část soutěží pak dostane další skromný příděl, až když vrátí prázdnou láhev. Šetří se i na vztyčování vlajek pouze elektronickou podobou na světelné obrazovce. Po závodech pak zase rychle zpět změtí schodů a chodeb změřit laktát a vyplavat se. Pokud jste si tedy zapamatovali cestu.
Možná by si měly Barbora Závadová s Markétou Kaplanovou nosit sebou krajíc chleba, kterým by si značkovaly cestičku napříč berlínským Velodromem.
S trochou nadsázky se dá říct, že se alespoň plavci nemusejí rozcvičovat, atletickou průpravu v podobě sprintů totiž absolvují už před závody a i po nich.
Oblažit tělo kapkou vody také není možné, plastová láhev skončila v koši a s vlastním pitím vás na Velodrom nepustí.
