Na vynášení soudů je ještě čas

České basketbalové reprezentace včera zakončily pouť uvodními bloky semifinálové fáze evropských šampionátů v roce 2003. Absolutně odlišné bilance obou výběrů, tedy 3 výher u žen a 3 porážek u mužů, by mohly svádět k poměrně jednoznačným soudům. Nic ale není tak černobílé, jak se na první pohled zdá.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

zase pod košem | Foto: BK Žabiny

Národní celky se totiž nacházejí v naprosto odlišné situaci. Zaměřme se nejprve na ženy - ty jsou pravidelnými účastnicemi evropských šampionátů už od roku 1995, byť samotné výsledky ve finálových turnajích mají zatím kolísavou tendenci. Vedení týmu se navíc netají ambicí získat pro české barvy premiérovou účast na olympijských hrách. A protože o místa v Aténách se bude bojovat ve finálovém turnaji mistrovství Evropy, je tedy postup na něj jen dalším krůčkem ke splnění ambic. A i když vedení týmu někdy možná až příliš alibisticky zdůrazňuje, že ve skupině, kterou zatím Česká republika suverénně vede, není slabých celků, nelze brát dosavadní výsledky jinak než jako splnění povinnosti.

Ovšem úvodní kvalifikační blok nepřinesl ženské reprezentaci jen plusy. Velkým záporem, a to zejména z hlediska dlouhodobé perspektivy je odstoupení manažera celku Jiřího Hamzy, respektive reakce špiček České basketbalové federace na tento krok. Pokud si její předseda Miloš Pražák není jistý, zda by měla vůbec funkce manažera u ženského národního celku nadále existovat, měl by si vzpomenout na to, kam podobný přístup přivedl reprezentaci mužskou. Tím spíš, že v případě postupu na šampionát, respektive na olympijské hry, čeká na manažera heroický úkol přesvědčit největší opory týmu, aby na jedno či dvě léta vynechaly lukrativní zámořskou WNBA.

Jak už bylo jednou řečeno, pozice českých basketbalistů je v Evropě radikálně odlišná od postavení jejich ženských kolegyň. Po propadu do hlubin se snaží znovu vyškrabat mezi širší špičku Starého kontinentu, kam historicky bezesporu patří. V jejich skupině tak doopravdy jsou pouze silnější týmy, a také los soutěže jim nebyl příliš nakloněn - Rusko na jeho půdě, Itálie a Anglie doma není příliš jednoduchý začátek. Tím ale nelze omlouvat výpadky, kvůli kterým český tým ztratil takřka vyhraný zápas s Itálií, a hlavně ostudný výkon ve včerejším klání s Anglií. Je ale nutno přičíst ke cti celého výběru, že s hledáním chyb začal u sebe a klíčový hráči okamžitě po zápase vzali na sebe svůj díl zodpovědnosti. Ačkoli soupeři, se kterými naše družstvo zřejmě svede boj o udržení v semifinálové fázi evropského šampionátu - tedy Slovinsko a Portugalsko přijdou na řadu až v lednu, mít už nyní na kontě alespoň jednu výhru by rozhodně nebylo k zahození. V každém dalším zápase totiž musí naši bojovat o přežití a to rozhodně psychice mladých hráčů nepřidá. Sečteno a podtrženo - zatím je příliš brzo na vynášení soudů, zatleskejme tedy ženám za jejich výkony, a držme palce mužům, aby nám brzy dokázali dělat stejnou radost.

Jan Dvořák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější:

Nejčtenější na Facebooku

Nejčtenější na Twitteru