Keňané si pražský půlmaraton hodně pochvalovali
9 a půl tisíce běžců odstartovalo do Pražského půlmaratónu. A drtivé většina z nich také doběhla do cíle. Co se týká elitních vytrvalců, mohou být pořadatelé také spokojeni. Jak v kategorii mužů, tak žen padly traťové rekordy. Asi nikoho nepřekvapí, že je překonali Keňané Limo a Cheromeiová. Ale nejen výkony vítězů stojí za připomenutí.
Vltavu Bedřicha Smetany ani nemuseli pořadatelé zkrátit a namixovat do zvukové smyčky. Klidně ji k vyběhnutí na trať mohli zahrát celou ve dvanácti minutách. Slavný motiv zněl více než 10 minut a 30 sekund, ve kterých se vlna běžců rozlévala do pražských ulic.
Že by se ale třeba vítěz Philemon Kimeli Limo z Keni valil, to se říci nedá. Zaběhl nový traťový rekord, který má hodnotu 59 minut 30 sekund rovných. Mimochodem, kdyby to zvládl o sekudndu rychleji měl by na prize money ještě o 5.000 eur více. Ale to kousek za cílem ještě úplně netušil a závod zhodnotil takto.
„Jako skvělé. Nečekal jsem to, ale věděl jsem, že poběžím pod hodinu.“
Jenom dodáme, že druhý Etiopan Bekele a třetí Keňan Masai tratili na Lima více než minutu. No a špičkový čas předvedla i vítězka v ženské kategorii Keňanka Lydia Cheromeiová. Kromě výkonu a času 1:07:33 si pochvalovala i počasí.
„Počasí bylo krásné. A protože v Keni je také takhle, cítila jsme se tu jako doma.“
Pravda 21°C v Praze a 26 v Nairobi si je docela podobných. Zpět do Česka a k výkonům zde domácích závodníků. Nejlepším z nich byl celkově 5. Robert Krupička v čase 1:08:27.
„Víceméně jsem si od začátku hlídal čas, který jsem si před závodem vytyčil a cíl jsem splnil. Chtěl jsem to ale běžet více v pohodě, protože se chystám na maratón a tento čas by byl dobrý, kdybych rozbíhal maratón.“
A doplníme, že Petra Kamínková byla jako nejrychlejší Češka na 9. místě v kategorii žen. Většina z těch devět a půl tisíce závodníků pochopitelně patří mezi amatéry. Kromě toho, že si běháním chtějí třeba něco dokázat, rádi by si závod také užili.
Róbert Štefko si už vlastně nic dokazovat nemusí. Mezi elitu českých vytrvalců patří i teď, ve svých dva a čtyřiceti letech, kdy už se sám spíše počítá mezi ty rekreační.
„Vlastně byla jen čelní skupina, druhá nebyla, byla pak už jen ženská a já jsem si to opravdu užil. Pak už jsem zjistil, že i to je na mě moc. Ale jsem spokojený, že jsem to doběhl v pořádku,“ vydýchával se Róbert Štefko.
