Hokejové Kladno těží z morální podpory Jaromíra Jágra
Když se Jaromír Jágr nedávno loučil s Kladnem a mířil do zámoří, měl před sebou na prahu nové sezóny hned dva hokejové otazníky. Ten první se týkal jeho návratu do NHL po tříleté pauze.
„Bude to těžké z toho důvodu, že naskočím do ligy, v níž se ode mě něco čeká. Nevím, jestli to dokážu a jestli na to vůbec budu mít,“ říkal Jágr před odletem do Ameriky.
Soudě podle výkonů v přípravných zápasech i v prvním soutěžním utkání v dresu Philadelphie, zdá se, že na to Jaromír Jágr opravdu má. A druhý jeho důležitý otazník? Ten se týkal dalších extraligových osudů kladenského klubu, k jehož přežití v létě vydatně přispěl. A samozřejmě také přízně tamějších fanoušků.
„Doufám, že si najdou cestu na ligu, to by bylo skvělé. Můžu jim slíbit, že Kladno bude letos hrát úplně jinou roli a jiný hokej, než tomu bylo doposud. Každý se může splést, výsledky přicházejí postupně a někdy se daří víc, někdy méně, ale to je něco jiného. Já mluvím o tom, že mužstvo bude odevzdávat stoprocentní výkony od první do poslední minuty.“
Jaromír Jágr je teď sice hodně daleko, ale optimisté doufají, že jeho duch provází kladenské hráče při každém utkání.
„Duch Jaromíra funguje nejen tak, že se o tom mluví, on opravdu každý zápas sleduje. A když se mu něco nelíbí, dá nám to vědět přes manažera Vencu Bartoše. Co máme zprávy, myslel si třeba, že Mladou Boleslav jsme doma měli porazit. Nic hrozného jsme se ale jinak nedozvěděli, že by chtěl nějak zasahovat do naší činnosti, to ne,“ říká asistent trenéra kladenských Rytířů Jiří Kopecký.
Nejde ale jen o to, jaké vady na kráse objeví na dálku Jaromír Jágr. Pokud se týká avizované hokejové píle a bojovnosti, Kladno zatím nezůstává nic dlužno očekávání, jenomže…
„Bohužel se nám v některých zápasech nedaří proměňovat příležitosti v branky, pak se začínáme trošku trápit.“
Přesilovky potřebují vylepšit
Poslední domácí utkání s Litvínovem sice vyneslo Kladnu tři body, ale zároveň také naznačilo, že přesilovky, které bývaly před pár lety obávanou zbraní kladenského celku, mají zatím daleko k dokonalosti.
„Byla to trochu jiná sestava, ve které nechyběl třeba Martin Procházka, šéf, který to na modré čáře fantasticky zvládal. Není to sice tak dávno, co se tu takhle hrálo, ale řekl bych, že obrana ve čtyřech se od té doby hodně změnila. Teď je aktivní, není tam na nic čas a jakmile si dáte špatnou přihrávku, soupeř toho okamžitě využije, vystartuje po vás a dá vám do těla,“ poznamenává Jiří Kopecký.
Tak nebo onak - právě hra v početní převaze je častým námětem debat v kladenské kabině a pokud to čas jen trochu dovolí, ke slovu přijde mezi jednotlivými zápasy i praktická výuka na ledě. A ještě něco teď trenéři při pohledu na extraligovou tabulku opakovaně připomínají sobě i hráčům.
„V tabulce je to strašně vyrovnané, stačí malinký výpadek, třeba týdenní, a můžeme být zase tam, kde jsme byli. Cítím ale, že každý včetně nás trenérů touží si to play off zahrát,“ zkouší Jiří Kopecký opatrně nahlédnout kamsi za hokejový obzor.
